úterý 23. prosince 2014

Návrat

     Úplně jsem to tu zanedbala, jsem hrozný člověk. Poslední článek je z 29. ledna a od té doby se toho stalo hodně. Dokonce jsem se i vrátila domů. Ovšem ne z vlastní vůle. Nepovedlo se mi najít manžela a tak jsem musela táhnout :D.
     V březnu jsem konečně začala pít legálně, samozřejmě o tom vědělo celé Chicago, protože jsem to všem oznamovala. Takže i securiťáci věděli, že mám narozeniny. Šli jsme do jednoho takového fancy clubu, 30  minut před půlnocí. Ukázala jsem s obavami můj pas s tím, že už jen půl hodiny a budu plnoletá. Na to mi securiťáček odpověděl, že musím těch 30 minut počkat :D. Za chvíli se ale zavolali jejich mooooc hezkého šéfa a ten mě pustil hned. Škoda, že v tom klubu byla nakonec nuda :D. Šli jsme potom jinam a z tama si pamatuju, že větší sranda byla ve frontě, kde jsme stáli 45 minut, ale to nám bylo jedno... jak říkám, byla tam sranda, ještě větší než potom uvnitř.

    Co dál, co dál..? No jeden víkend jsme se vydali do DC  a po cestě zpět se mi zase něco povedlo na benzínce. Šla jsem na záchod a pak jsem dostala skvělý nápad, že se pomalu připlížím zezadu a vybafnu na mé spolucestující. A tak s čepicí FBI na hlavě se zezadu, přikrčená plazím k okýnku u řidiče, vyskočím a zařvu jak medvěd, aby se moji kamarádi co nejvíce lekli. Ano lekli se... až na to, že to nebyli moji kamarádi ale jakési 3 úplně cizí paní. V tom jsem se zase lekla já a začala na ně mávat ve snaze se omluvit a dokola jsem opakovala "nestřílejte, nestřílejte". V autě jsme se tomu pak smáli ještě dvě hodiny.

     Půl roku jsem z mé lenosti a kdo ví čeho ještě sem nic nenapsala a teď se mi to už nechce celé dohánět :D. Jinak rodina stále super. Píšeme si s hm furt na FB, posíláme obrázky atd. Nechtělo se mi domů ani náhodou. Ani oni nechtěli novou AP... samozřejmě... kdo by mě chtěl vyměnit??? Chybí mi úplně všechno.... od dětí až po ten pocit, že jsem tam, kde být chcu. Jooo, těšila jsem se na rodinu, ale tak přišla jsem, viděla jsem, pokecali jsme a teď bych nejradši zase zpět. Ale co už... není čas na sebelítost, bych se jinak musela dát pa antidepresiva :D. Copak su nějaký cukrový panáček? Mám plán, ale neřeknu ho... až se vyplní, dám vědět. Kdybych tak měla shrnout moje pocity a tak všechno v pár bodech, vypadalo by to takto:
1. Chybí mi USA
2. Chybijou mi kamarádi z USA
3. Chybí moje moje hf a děcka taky (husté :D)
4. Chybí mi to cestování po USA
5. Straaaašně mě štve, že už nejsem v USA a nemůžu si kdykoliv dát Starbucks, pořádný burger, angličtina, mexické jídlo, řídit automat a nemuset nikam šlapat pěšky a tak dále..
6. Každý den myslím na to, že chci zpět
7. ale.... jak už jsem řekla, není čas na sebelítost... kdybych to měla vyjádřit textem z písničky, řekla bych si "don´t cry like a bitch, when you feel the pain."
8. Mám plán/cíl, za kterým teď jdu a ty kecy "usaď se, najdi si kluka a zůstaň tu s nama..." neposlouchám jelikož a) na kluky seru, protože oni na mě taky serou a zkazili by mi plány (stejně jsem teď přibrala) b) nechci zůstat tady, chci cestovat, učit se dalších 10 jazyků a pracovat, tak abych si vydělala prachy pro hlavní cíl.
8. Čerpám energii ze zážitků, které mám z US a nelituju ani trošičku, že jsem tam jela. Dřív jsem byla toková trochu sociofobní, bála jsem se vyjádřit pořádně svůj názor, furt se starala o to, že jsem nějaká divná a nikam do kolektivu nezapadám a podobné blbosti... teď když mě někdo naštve, řeknu si fu*k you, I don´t like you a je mi zase dobře.... jinými slovy, jsem sebevědomější a nebojím se tolik lidí a nerozhodní mě každá blbost. Taky jsem pozitivnější (já, takový negativista předtím :D).

    Ještě by se našlo i něco 9. ale asi už si jaksi nemůžu vzpomenout. Jen teda už to nebudou dopisy z Ameriky... tím pádem jsem se před časem rozhodla založit nový blog, který bude více zaměřený na jazyky a o tom, jak se je učit. Především techniky a strategie při učení se jazyků. Vymyslela jsem si takovou metodu na slovíčka, plno věcí jsem slyšela od jiných lidí, četla něco atd. Taky to samozřejmě bude blog o cestování. V lednu jedu do Rakouska pracovat na 3 měsíce takže se tam určitě něco objeví, hlavně fotky.
    Proč ale blog o jazycích? Mě jazyky vždycky bavili a fascinovali jen jsem to nikde neříkala, protože jsem si myslela, že je to divný koníček a neměla bych se chlubit, že jsem nějaký language geek... ale teď už je mi to díky mému vyššímu sebevědomí jedno, a tak vznikl nový blog o tomhle. Učím se teď španělsky, zkouším různé techniky a na blog pak píšu, co mi zabírá, jakou taktiku používám a tak. Takže pokud by vás to zajímalo, zde máte adresu, ode dneška, všechny příspěvky už jen pouze tam. http://languagedept.blogspot.cz/

   Děkuju vám mooooc moc moc moc za to, že jste sem chodili a četli mé příspěvky, děkuju, za všechny milé komentáře a přeju hezké Vánoce. Pokud budete chtít, uvidíme se na LLD (Language Learners Department - můj nový blog)

Adiós!



Žádné komentáře:

Okomentovat