čtvrtek 21. listopadu 2013

Jak to jde dál

Kamarádka Miš, která byla v rematchi bohužel odjela domů:( A když tak od ní čtu ,,jaké to je být doma", zamotá se mi z toho hlava a přeběhne mráz po zádech. I při psaní téhle věty se mi udělalo spatně. Doufám, že mi všechno se školou vyjde, jinak mě asi čeká hodně těžké období po návratu. Mám Česko ráda, ale tady se prostě cítím líp. 
  Minulý týden mi volala kamarádka z Chicaga, moje Grace, můj jediný kousek Aljašky tady dole. Prá je v rematch, protože se její rodina rozhodla, že už aupair nepotřebuje. Takže i ona mi odjede :(

Nedávno byl Halloween a všem se moc líbil můj kostým. Při trick or treat  si na mě všichni ukazovali, smáli se a chválili mi dobrý nápad, no byl to krásný pocit :D. Už, když jsem ho viděla v obchodě, bylo mi jasné, že tohle si musím vzít na ,,vybírání kokinek od sousedů".



  Nevím přesně, co to je, ale když se mě lidi zeptali, řekla jsem, že ,,nějaká bublina". 

O víkendu jsme byli v Shedd Aquariu v Chicagu. Sešla jsem se s kamoškou a pak jsme čekaly na Grace, ta bohužel napsala, že přijede pozdě, a tak jsme šly jen ve dvou. Při čekání ve frontě (hodinu a půl) jsme si krátily čas karetníma trikama. Vždycky mám u sebe balíček karet. Je to moc dobrá věc a nikdy nevíte, kdy se budou hodit, zvlášť když umíte takový dobrý trik, jak já :D já vím, samochvála smrdí, ale je fakt dobrej. Vymyslela jsem ho já :D. 
  Konečně jsme se dostali dovnitř a začalo cvakání foťákem, musela jsem mít každou rybu. Jelikož to se zrcadlovkou furt moc neumím, kolikrát jsem musela jednu rybu vyfotit i pětkrát. Po čase jsem na ně začala i mluvit, Česky, připadala jsem si pak i trochu divně.







Potom se konečně dostavila i Grace a udělalo se několik dalších obrázků. V plánu bylo jít zpět k Fazoli a zabruslit si na tom venkovním kluzišti. Jenže začalo pršet, byla tma, šlápla sem do kaluže, bolely mě nohy, ale to mi nevadilo. Byla sobota večer a já v Chicagu. Došli jsme k Fazoli a setkali se tam s nějakým chlapcem, jehož jméno si jaksi nepamatuju :/
  Nakonec jsme šli všichni společně do kina na Ender´s Game. Krásný, úžasný, dokonalý film, hodně podobný knize (kterou jsem taky přečetla jedním dechem). Bála jsem se, že z toho udělají jen nějaké střílení ve vesmíru, ale ne, bylo to aawesomee.





Děti jsou super. Mají samozřejmě svoje nálady, ale je to s nimi jednodušší, než s těma na AK. I když moje dvanáctiletá Rainbow Dash má Down Syndrom, je fakt v pohodě. Jsou věci, na které si musím dávat pozor a sledovat stále, co dělá. Ale je klidná, má mě ráda a mám u ní respekt, takže celkem poslouchá. Když neposlouchá a dostane se do problému, vyřeším time outem a ona potom kolikrát přijde mě obejmout a omluví se. :)