čtvrtek 10. října 2013

Kamarád Miš, Chicago foto a něco málo o dětech

Každý den myslím na kamarády z Aljašky. Ale mám radost, že myslí i oni na mě. Nedávno mi psala Gabby a Tammy, že jim chybím. Vždycky, když si na tu naši partu vzpomenu, usmívám se a ani o tom nevím.
  Jsem zvědavá, kdy se s někým seznámím tady. Nejsem moc dobrá v navazování nových vztahů. Ale aspoň mám v Chicagu 3 kamarády, jedna z nich dokonce z mojí party z Anchorage. Jenže cesta vždycky trvá skoro dvě hodiny a to se mi nechce absolvovat zase každý víkend, i když Chicago je prostě... Chicago. Nelze ho nemít rád. 





Miš - virtuální kamarád      ( http://mishi-aupair-usa.blog.cz/ )

Určitě jste všichni slyšeli o tzv. Facebooku, že jo? (Pokud ne, mám špatnou zprávu - neexistujete). Tak právě tady jsem asi před rokem a půl potkala jednoho - podle jejích slov - nejúžasnějšího člověka na světě, kterou jsem kdy potkala, i když jsem ji nikdy nepotkala (berme to jako virtuální setkání). 
  Díky moderní technologii jsme v kontaktu furt. Píšeme si všechno, posíláme obrázky, videa a sdílíme veškeré pocity. Skypujeme a telefonujeme, nadáváme na jednoho zlého kluka, plánujeme výlety atd. Jelikož jsem byla rok sousedka Santa Clouse, nikdy jsme se nesešly. Plánovaly jsme výlet do vánočního NYC, ale Miš je teď v rematch :( Na jednu stranu jsme rádi, protože je tady určitá malá šance (která se taky počítá), že se odstěhuje do Chicaga a pak spolu sežereme fazoli. A to by bylo sooo freaking awesome! Půjdeme na hokej. Oslavíme spolu 21. narozeniny, pojedeme do Aspenu a do Las Vegas. 
  I kdyby to nebylo Chicago, hlavně musí najít novou rodinu! Nesmí jet domů.... chci ji tady. Je to ,,jen" internetové kamarádství, ale i to se počítá. Když si s někým píšete a voláte rok a půl, prožijete spolu maturitu, vyplňujete spolu přihlášku do USA, a pak spolu celý ten rok prožijete, poznáte toho člověka a vytvoříte si určitý vztah. 
  Chtěla jsem o ní napsat alespoň pár odstavců a vyjádřit zde svou lásku :D Dík za to, že tě  mám, bro:D






Miš, vidíš tu fazoli? Tu spolu jednou sežerem, ty totiž domů nejedeš :D
Musíme jít na Blackhawks, dat si Chicagskou pizzu a genialni Chicagsky popcorn caramel + cheese.
Taky musíme do Aspenu a do Vegas a NYC
Potom musíš, ke mě do Michigan City a na pláž.
Taky musíme do Starbucksu :D
Ukážu ti, jak umím dobře řídit! 

Good luck, Blackhawks s tebou!


My little ponnies

Tohle je nejoblíbenější show mých dvou nejmladších dětí. Tříletá si říká Pinkie Pie a dvanáctiletá zase Rainbow Dash. Má Downův syndrom, ale je to super děcko. Většina holek prý tuhle rodinu při rozhovoru odmítla, právě kvůli ní, báli se, že to s ní nebudou umět. Neříkám, že by to bylo nějak extra lehké, ale neměnila bych. 
  Prý ji jejich chůva přede mnou neměla ráda a Rainbow ji taky nesnášela. Jenže já ji ráda mám a ona mě taky, tím pádem je hodná a poslouchá. Moje předchůdkyně s ní bojovala každý den, ale může si za to sama, když ji chudákovi furt nadávala. 
  Když jí s klidným hlasem a s úsměvem řeknu, ať něco udělá, jsou dvě možnosti a) poslechne  b) se stejně milým hlasem a úsměvem řekne: ,,Ne, děkuji."  Jakmile začnete zvyšovat hlas, ignoruje vás, zpomalí, uteče :D Prý té zlé chůvě dělala dost velké naschvály, dobře jí tak. Neměla na Rainbow Dashe tolik řvát, je hodná, je s ní sranda, mám ji prostě ráda :D 

Pro dnešek zatím vše, Ahoy
  

1 komentář:

  1. Tak přeji, aby vám to s Miš vyšlo, určitě prolítnu její blog, tak jako tvůj :)
    Já bych to s dítětem s DS nezvládla, taky bych kvůli tomu odmítla.. takže tě naprosto obdovuji :)

    OdpovědětVymazat