pátek 13. září 2013

Učím se používat zrcadlovku

Učím se zacházet s mým novým foťákem. Zatím mi to furt nejde, ale baví mě to čím dál víc.







Chtěla jsem chytit západ slunce na pláži, tentokrát jsem to sice stihla, ale bylo pro změnu zataženo.

Už máme i plány na Vánoce. Budeme je slavit 24. večer s babičkou a uděláme je víc po česku. Potom pojedeme do Ohia k rodine HM a tam je zase oslavíme po americku. Další den se svezeme autem až dolů na Floridu. Takže silvestra strávíme prý na pláži. Budeme se potápět, už se vidím, jak lezu do hluboké vody, když se jí bojím jak komár Biolitu. Aj tak to ale zkusím, překonám ten strach:D

Pokračování příště..

sobota 7. září 2013

We all love the beach!

Zatím stále všechno v pohodě. Začala škola, takže se změnil denní rozvrh a splnilo se mi něco, o čem jsem snila snad celý život. Vstávám do ,,práce" v 10:15!! Končím v 6:00 - 6:30. Nádhera. Nejmenší vyzvednu ve školce kolem 11:30 dám jí oběd a pak má dvě hodiny nap time. Takže jsem sama. Jakmile se probudí, za hodinu jedeme pro ,,middle kid" a ,,biggest kid" najednou je půl paté, a za hodinu a půl jsem off.
  Po večeři si často ještě povídáme, třeba zrovna dneska jsme probrali 2. světovou, Studenou válku a Sametovou revoluci (ať aspoň vidí, že mám trochu přehled:D) jindy se hodně bavíme i o škole. Chtějí mi pomoct vystudovat tady bakaláře a udělám pro to všechno možné i nemožné.
  Jen se furt bojím, že se zase něco změní, tak jako na AK. Už se i bojím si to tady vychvalovat. Jsem už asi paranoidní... a ta paranoia ze mě ale dělá lepší aupair, protože se tak strašně bojím, že něco podělám, že cokoliv dělám, nedělám to na 100% ale na 200%.
  Ani se moc necítím, jako bych byla v práci (bojím se to napsat, nechci nic zakřiknout) jsem tady jako na dovolené. Na pláži skoro každý den... jednou jsme jezdili na vodním skůtru, pak jsme za něj zapřahli takové to gumové kolo a létali po vodě ....a zadarmo. 2x už jsme se plavili na velké i malé loďce.
   A co se mi líbí nejvíc?  Ta ,,naše" pláž je místo, kde se všichni znají. Všichni jsou kamarádi. Někteří mají domy přímo na pláži. Např. paní Judy. Taková starší silnější paní, vysedává každý den na u vody a čte si knížky. Najednou přijede její kamarádka na kajaku, a tak Judy vytáhne i svůj kajak a plavou spolu. Jindy zase jiný soused připluje na lodi a vezme ji na projížďku, někdo jiní ji půjčí vodní skůtr nebo potká jinou partu kamarádů a tak sedí pod deštníkem a čtou si spolu. Ona nás zase nechá parkovat před jejím domkem a máme u ní schované nějaké ty plavidla.
  Chodí tam třeba jedna rodina, vypadá, že mají hodně dětí, ale nejlepší je jejich pes. Ovčák, který by se nejradši zakousl do každého, kdo vleze do vody. To on totiž nesnáší. Chce mít všechny pohromadě na břehu, jako ovečky. Je to trochu strašidelné, jak po všech štěká, ale na nakonec je úplně neškodný. Jeho páníček to s loděmi umí ze všech těch lidí tady nejlíp. Nevím, jak se ta věc jmenuje... ale vypadá to jak vodní skůtr, akorát to nemá sedátko, musíte na tom stát a o to je těžší se pak na vlnách nevysekat. Tady pan mistr to ale umí velmi dobře.
  Potkala jsem tam i toho kluka, co říkal, že Michal Frolík (hokejista NHL) je jeho dobrý kamarád.
  Líbí se mi, že to není jen nějaká veřejná pláž, věčně přeplněná. Tady i v ten nejpěknější víkendový den je stále plno místa a točí se tady většinou ti stejní lidi, kamarádi, kteří se baví všichni navzájem.
  Koupila jsem si nový foťák, zrcadlovku, protože jsem zjistila, že mě focení baví víc a víc, zvlášť pokud tu máte tak pěknou pláž. Chtěla jsem si vyfotit západ slunce, ale přišla jsem pozdě. Potkala jsem tak dvě paní. Hned se se mnou daly do řeči, jakoby mě znaly. Hladily psíka a házely mu klacík. Chirpa (pes) miluje hrabat díry v písku a štěkat do nich. Pak jsme se rozloučily s tím, že se tu třeba zítra potkáme. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna já se dostanu na místo, kde pláž bude mým ,,zdrojem pro nové kamarády". Třeba tu i potkám nějakého pěkného chlapce:D  Ale škoda, že už léto končí :/

Fakt si nemám na co stěžovat, jediné, čeho se bojím, je to, že se zas něco změní. Po zkušenosti z AK už mám strach říct ,,jsem happy".