sobota 24. srpna 2013

Jak se mám u nové rodiny

Už jsem u nové rodiny třetí týden.

RODINA

Jsou milejší. Děti hodnější. Sice mám dvanáctiletou s Downovym syndromem, ale jde to fakt dobře, i když má občas své nálady.
  Cítím se tady víc, jak člen rodiny. Zajímají se o ČR (jsou to ,,tak trochu Češi". Rodina z taťkovy strany sem přijela z Prahy v době první světové.) Mají české jméno, často se mě ptají jak se řekne tohle a tamto a zajímá je české jídlo etc. Z generace na generaci si předávali říkanku ,,Vařila mišička kašičku" jenže potomci jejich babiček nechtěli své děti učit česky a tak nikdo neznal přesnou verzi. HD maminka se hodně dlouhou dobu snažila najít celou říkanku a nedařilo se jí to. Dokud jsem nepřišla já :D. Byla z toho unešená a strašně šťastná, že po takové době to konečně slyšela celé.
  Říkanka, kterou znali oni se po těch letech zkrátila jen na ,,Važila važila hášek, tomu dala tomu dala..." Ale je to celkem roztomile a zajímavé :D. HD taky občas používá slovo ,,stačí". Všimla jsem si, že to říká svojim dětem. Vždycky to ne ně řvala babička, když zlobili, ale nikdy nevěděl, co to znamená. No teď už ví :D.
  Mají roztomilého chlupatého pejska jménem Chirpa. Jméno je z hvězdných válek. Jelikož mám vlastně svůj vlastní prostor a nežiju s rodinou v domě, beru si psíka sebou každý večer.
  Často u nich zůstávám i po večeři, kdy už jsem off a povídáme si o všem možném.  Ze začátku jsme hlavně rozebírali, jak to tady bude vypadat, jak to vypadalo v té minulé rodině a tak. Dokonce se mě ptali, jak by šlo můj pobyt s nimi prodloužit, a tak jsem jim řekla o studentském vízu a o tom, jak bych chtěla si udělat v USA bakaláře. Hned se nabídli, že se mi s tím pokusí pomoct, což by bylo ideální. Ale nechci je vychválit do nebes a zase volat hop moc brzo. Rodinu na AK jsem na začátku chválila, jak jsou dokonalí... a jak to pak dopadlo... Ale teď, dne 23. 8. můžu říct, že se cítím s nimi moooc dobře.

OKOLÍ

Místo je dost zajímavé. Dá se říct, že jsem au-pair v Indianě. Jenže můj byt je v Michiganu (můj byt a jejich domek jsou od sebe 3 minuty autem) a mám to hodinu a půl vlakem přímo do downtown Chicago, Illinois. Takže se dá říct, že žiju na hranici třech amerických států:D
  Sousedství vypadá, jak les. Je tu plno stromů, hoooodně stromů. Skoro každý den vidím srnky. Máme to asi deset minut pěšky od pláže Michigan Lake. Jakmile přijdeme na pláž, už jsme o hodinu napřed.Děcka chodí do školy do Michiganu, takže ráno vstávají v 5, protože v Michiganu už je 6.
  Nikdo si ale v tomto městečku čas neposouvá, každý má prostě Indianský a mění ho, jen když přijedou do nejbližšího Michiganského města což je New Buffalo. Město je to malé, další aupairky žijou až 40 minut ode mě a nebo v Chicagu.
  Do Chicaga to mam asi hodinu a pul vlakem přímo do downtown, což je super. Už jsem tam byla dvakrát. Strašně se mi líbí. Mají hokejový tým NHL, což je ještě lepší :D Skvělej pop corn a pizzu. Hodně Čechů, českých a slovenských obchodů a restaurací. Poláků je tady teda víc, ale nevadí, třeba se naučím aj Polsky :D.

OSTATNÍ

Auto - Což je velmi důležité - mám své, které můžu použít, kdy chci. Dali mi kreditku, kterou mám platit benzín, jídlo pro sebe a věci pro děti. Ty vole, oni mi platí benzíín! :D
  Někdo asi víte, že jsem byla v rematchi kvůli autu. Řídím tady už asi od 3. dne. HD řekl, že je to v pohodě, že se se mnou cítí bezpečně. Hned další den mi dal do ruky klíče od jeho auta..drahéého auta a pry ať jedeme s dětma na zmrzlinu... Takže jde vidět, že mi v řízení věří, což jsem ráda, protože jsem se toho trochu bála na začátku. Jezdím každý den, už parkuju na poprvé a i paralelně :D
  V autě mám policejní vysílačku. Neposlouchám rádio, poslouchám POLICEJNÍ rádio a cítím se u toho strašně cool a představuju si, že jsem jedna z nich.
Bydlení - mám svůj vlastní jakoby byt. Nad garáží jejich druhého domku, 3 minuty autem od místa, kde bydlí oni. Mám tu gauč, postel, křeslo, televizi s 200 programy a Netflixem, kávovar, kuchyňku, ledničku, koupelnu, telefon a internet. Naprosto mi to takhle vyhovuje. U nich v domě jsem prý kdykoliv vítaná, můžu přijít a odejít, kdy chci (pokud jsem off). Chtějí mi dát, co nejvíce svobody, abych byla happy a když budu happy já, budu se dobře starat o děti, tím pádem bude happy každý.
Bonusy - HD má hodně známostí. Jeho kamarád, velmi bohatý, vlastní nějakou místnost na hokejovém stadioně. Dostane mě tam zdarma, kde budu mít výhled, jak z televize. K tomu jídlo a pití, kolik budu chtít. Pronájem stojí 2000 usd na jednu hru. Pro mě ovšem free :D Pokusí se mě taky dostat k našim českým hráčům, jelikož hodně našich bohatých sousedů je zná osobně. Na pláži (soukromé) mi jeden soused říkal, že Michal Frolík je jeho velmi dobrý kamarád. Pokud by se tohle podařilo, asi puknu radostí.
Rodina má taky vlastní loď, gumový člun, vodní skůtr, golfový vozík + jsou moc milí.


Jestli mi chybí Aljaška?

Chybí mi kamarádi a to tak, že moooc. ALE.. jedna moje dobrá kamarádka z Anchorage matchla na prodloužení na 9 měsíců do Chicaga, skákala jsem tři metry vysoko, když mi to řekla. Ani nemůžu popsat jakou mi to udělalo radost.
  Chybí mi Anchorage, chybí mi okolí, kempování a hlavně kamarádi. Nikdy na ni nezapomenu a vždycky na ni budu vzpomínat v tom nejlepším, I will always love you Alaska!
 
Ovšem teď mám lepší rodinu a Indiana, Michigan a Illinois jsou taky super. Konečně jsem v ,,down 48" jak tomu na AK lidi říkali... konečně nemám všechno tak daleko...

Aljaška mi chybí, ale zároveň jsem ráda, kde teď jsem.



 

sobota 3. srpna 2013

Změna

Chcete vědět novinky?

Musím asi změnit název blogu, protože už to nebudou dopisy z Aljašky. Ano i mě to potkalo, ta hnusná věc jménem Rematch. Že jste to nečekali? :D Ani já ne.
Jste zvědaví proč?
Proč mě po deseti měsících rodina najednou vyměnila?
Za koho mě vyměnili?
Jaká byla atmosféra poslední dva týdny?
Zůstávám v USA nebo jedu domů?
Kde vlastně vůbec jsem právě teď?

Chcete znát odpovědi na tyhle otázky? :D
Chcete, abych už přestala mlet a prostě to napsala? :D
OK.

Vrátíme se o 3 týdny dozadu.

Byl pátek, 12. červenec a já jsem seděla v letadle do LA, čekala mě totiž dovolená v Californii.San Francisco, Hollywood, Malibu, Grand Canyon, LAS VEGAS atd.
  Nejvíc jsem se těšila na Vegas, i když mi není 21, užívala jsem si už jen ten pocit, že tam jsem. Do té doby, než jsem měla asi 50 zmeškaných hovorů od host tatíka a 20 sms ať mu zavolám. No tak teda volám, bylo mi jasné, že něco není v pořádku, protože by mi jen tak nevolali.
  Nejdřív se ptal, jak se mám a jestli si užívám atd. Tak říkám, že super, jsem ve Vegas a so excited bla bla... a hned na to: ,,Jen jsem ti chtěl říct, že jsme zrušili smlouvu a musíš si najít do dvou týdnů novou rodinu."
Já: co že jste??
On: zrušili s tebou smlouvu.
Já: a to proč?
On: Za měsíc začíná škola a ty furt ještě neumíš řídit
Já: šak jsem říkala, že si zaplatím ten pětidení kurz v autoškole až se vrátím.Ten kurz zahrnuje i řidičák, měla bych ho rychle za 5 dní...
On: jenže mi s tvým řízením nebudeme spokojeni ani po té autoškole. Have fun.

On mě nikdy řídit neviděl. HM semnou jela jednou na deset minut a řekla, že mě už její auto řídit nenechá, takže nebylo ani kde trénovat. Leda si zaplatit tu drahou autoškolu. Do té jsem právě šla hned po dovolené, neplatila jsem všech 600 za pět dní ale jen na jednu hodinu... 120usd.
  Potom jsem se instruktora ptala, jestli vážně řídím tak hrozně jak řekla moje hm. On prý, že určitě to tak hrozné není, že potřebuju trochu praxe, ale že řídím bezpečně, jen potřebuju doladit pár věcí, které se právě získají tou praxí. Road test bych udělala, ale možná by to bylo těsné. Doporučil mi, ať se se mnou někdo ještě párkrát projede a budu ok. Tohle jsem psala i do agentury.
  Coordinatorka byla fakt v pohodě. Snažila se mi pomoct někoho najít. Nejdřív se mi ozvaly dvě rodiny a pak 10 dní ticho. 3 dny před koncem rematche se mi ozvala další a včera další dvě. Jedna z Indiany a dvě kousek od mého vysněného místa - NYC... ale vybírala jsem podle intuice a pocitu a taky podle toho, kdo byl rychlejší. Indiana mi nabídla match dřív, než jsem stačila skypovat s Brooklynem. Líbí se mi moc, a tak jsem souhlasila.
  Ještě ten den mi i zabookovali letenku, večer jsem se sbalila a odjela ke kamarádovi. Zůstanu u něj až do pondělka, protože moje host rodina jede campovat na cely víkend a tak nemůžu zůstat u nich.

Ty dva týdny v rematch... rodina se chovala jako předtím. Furt milí a velcí kamarádi. Přijela nová aupair. Z Číny, taky z rematch. Pracovaly jsme ty dva týdny spolu. Jednoho dne jsme jeli všichni na večeři a ona řídila. Skoro dvakrát nabourala, neblikala ani když vjížděla na dálnici, do zatáček skoro zastavovala (v jedé i úplně zastavila), nevěděla, v jakém pruhu se držet atd. zdá se mi, že bylo o hodně horší, jak já. Vjela na červenou do křižovatky (když odbočujete doprava, můžete jet na červenou, pokud nejdřív zastavíte a podíváte se) ona tam vletěla, nepodívala se... pak hm zařvala: stop stop stoooop! tak to zadupla a nastesti to do ni nic nevrazilo protoze zrovna jelo celkem dost aut.
  Ta holka je milá, má mě ráda :D Dneska mi volala a říkala, že jí chybím. Ptala jsem se jí, jestli se jí u té rodiny líbí, říkala, že někdy ano a někdy ne... já jsem se u nich cítila skvěle 5 měsíců. Ona má pochybnosti už po týdnu. Nelíbí se jí, že za sebe musí platit večeře venku, já to tehdy nijak moc neřešila. A ještě je tam pár věcí, co se jí nezdá, takže se ptala, proč jsem rodinu nevyměnila už dřív :D No řekla jsem jí nějaké rady, na co si dávat pozor a tak, jak na děti etc. Doufám, že se tam bude mít dobře.
  Nebylo zas až tolik důvodů, proč jít pryč. Kdybych cítila, že už tam zůstat nechci, tak jdu. Ale necítila jsem nic, jen jsem se pokaždé těšila na víkend, až půjdu ven s kamarádama. Potkala jsem tu fakt skvělé lidi a Aljaška je úžasná. Naštěstí ale z Indiany je to přece jen blíž do NY a do Philadelphie, kam zase matchla moje kámoška odsud :) je mi líto, že jsem přišla o poslední 2 měsíce na AK, ale zas se těším na něco nového!

tak zatím