úterý 25. června 2013

Víkendový kurz v New Yorku a mých 15. minut slávy.

Mám hotovou školu. Konečně. Taky jsem konečně byla v New Yorku, ale tak nějak byla a nebyla.  Neviděla jsem kromě campusu, JFK a z okna vlaku skoro nic. Ale i tak to byl skvělý víkend.
  Miluju letiště. Nevím proč. Trochu divné, ale je to pravda. Nevadí mi na letišti čekat třeba i 5 hodin. Já si ho užívám. Bude to asi tím, že se na tom místě schází lidé z celého světa a je to takový odrazový bod, když cestujete daleko.
  Každý tahá kufry, slyšíte hromadu cizích jazyků, vidíte plno jiných, divných, zajímavých lidí a co se vám vybaví, když se řekne ,,letiště"? Letadlo a co znamená letadlo? Cesta a co znamená cesta? Cestování a co je cestování? Ta nejlepší věc na světě - Svoboda. (Alespoň já se cítím svobodně když cestuju, ať je to kamkoliv.)
  Letěla jsem celou noc, usnula jsem jen na 3 hodiny v letadle ze Seattle do NY. Na orientaci a dopravení se do školy jsem měla jen hodinu a půl. Ale nakonec se mi to nějakým zázrakem povedlo. Přijela jsem na místo, kde měl prý čekat autobus z Long Island University. No 15 minut jsem chodila okolo a nikdo nikde. Nakonec se mě nějaká holka zeptala jestli jsem au-pair, a tak říkám, že ano no a nakonec pak přicházelo víc a víc lidí a po 30ti minutách se dostavil i ten autobus. Pořád jsem se dívala z okýnka abych pochytala, co nejvíc ,,toho jak vypadá New York".
  Zapsali jsme se, dostali informace o tom kam jít a mapu. Hned na to jsme se s jednou Švédkou ztratily a na první class přišly o  pozdě asi o půl hodiny. Ale nebyly jsme jediné a profesor to bral v pohodě. Pěkně nás přivítal, zeptal se kdo jsme, odkud jsme atd.
Campus fakt luxus. Hodiny Angličtiny celkem zábavné, lidi super.
  I když nejdřív mě štvalo, jak je všude kolem plno Mexičanek, Brazilek a Němek a AJ pořádně slyšet ani nebyla. Nakonec jsem tam našla jednoho Slováka!! Já byla tak šťastná, že jsem mu pomalu skočila kolem krku. Ono když 8 měsíců mluvíte Česky jen na Skypu jednou za  za 2 týdny, začne vám mluvení v jazyce, který ovládáte plynule, trochu chybět.
  Záviděla jsem všem, že mají někoho, s kým si můžou pokecat v mateřšřině a nakonec jsem tu možnost dostala i já. Jenže se pak ukázalo, jak jsme oba ohleduplní, takže se mluvilo většinou jen Anglicky. Vždycky s nama byl totiž ještě někdo druhý, a tak zůstat v AJ bylo nejjednodušší.Česky a Slovensky jsme se mluvili asi jen 2x a pak při beer pongu na mě občas vykřikl nějaké povzbuzující výrazy ve Slovenštině.
  Nejlepší byla sobota večer. Hráli jsme beer pong a můj plán původně byl: nepít, kdyby náhodou přišel securiťák... Jenže bez toho mi nebylo dovoleno hrát moji milovanou hru. Teď ten vnitřní boj strach vs. beer pong. No hádejte, co vyhrálo...dala jsem si jedno pivo, víc už mi obavy nedovolily. :D. Bylo nás tam asi 30, pokud jste chtěli do místnosti museli jste zaklepat, takže klepání se ozývalo každou chvíli. Každý mě uklidňoval, že ten ,,blbeček dole" nedojde.
  Nakonec se ozvalo velké a hlasité zabouchání. Najednou se každý rozběhl na jinou stranu takže jsme se navzájem posráželi a zabrzdili. Když se ale otevřely dveře vešli dovnitř kluci vytlemení jak telata... Jsem myslela, že jim vrazím pěstí.. takhle nás děsit ...pak ale kdosi zase zaplašil a to už jsem byla kousek od dveří do jednoho pokoje a zajela jsem pod postel, do tak malé škvírky, že doteď nechápu, jak sem se tam mohla s tím boeingem, co za sebou tahám, vlézt.
  Samozřejmě v tu chvíli byli v pokoji dva lidi, co se našli a fyzicky si tam vyznávali svou vzájemnou náklonnost. Škvírkou pod postelí jsem jen zahlédla, jak se válí na zemi. Prvně jsem si řekla: ty vole, tak snad jste mě viděli, že jsem vám vběhla do pokoje, tak nerozdáte si to tu přede mnou doufám.... a tak jim pro jistotu říkám: heey, já na vás vidím... no ale po chvíli mi došlo, že od chvíle, co jsem je vyrušila svým akčním skokem jsem vyrušila i veškeré jejich fyzické aktivity a namísto vzrušení přišel nezastavitelný smích. Vylezla jsem ze škvíry, abych zjistila, čemu se tak smějou. Oba furt na zemi, pak se zvedli, podívali se na mě, začali se smát znova, dali si high five a pak mě společně objali, poplácali po zádech a kluk (Jeremy) vyšel z pokoje. Holka mi začala říkat jakési zmatené slova, ale už mi tak nějak docházelo, že se asi smějí tomu mému letu do úkrytu. Po pár sekundách se zase vrátil Jeremy, aby mi dal další high five, najednou mi tam začali vyznávat svůj obdiv ke mě, že tohle v životě neviděli, už dlouho se tak moc nezasmáli atd.
  Oba si mě hned přidali na facebook prý mě tam prostě musí mít. Nakonec se ještě dozvěděli, že jsem z Aljašky a už mi každý říkal ,,Alaska" a nebo ,,Miss Alaska". Zbytek večera, když se mě někdo oslovil vždycky jeden z nich vykřikl: she is the best! Ten večer jsem byla celebrita, protože jsem byla ,,ta, co zaletěla pod postel" a ,,ta z Aljašky". Hodně lidí už předtím vědělo odkud jsem a všechny reakce by se daly rozdělit do 3 skupin, protože většinou lidi reagovali úplně stejnými slovy.
1. What? Alaska? Isn´t it cold? (Co? Aljaška? Není tam zima?)
2. Alaska? Are you kidding me?? (Aljaška? Děláš si srandu?)
3. WTF? What are you doing here? (Co to kur.a? Co tady děláš?...myšleno, proč jsem přijela na vikendovy kurz až do NY)
  Pak si většinou každý myslel, že tam máme non-stop tmu a zimu, že bydlíme v iglu a nejbližší soused je od nás 100km. Klasika :D. Byl to skvělý víkend. Nechtělo se mi z New Yorku pryč, neměla jsem ani čas vidět Manhattan. Každý se mi snažil vymyslet nějaký plán jak mě tam rychle a levně dostat, ale nepodařilo se.
Fakt mi udělalo radost, kolik lidí se mi snažilo pomoct a kolik se jich kolem mě najednou motalo :D Nejsem zvyklá být tak ,,známá" a ve středu pozornosti. Většinou jsem outsider :D.
  Tyhle dny si asi budu zapisovat nějak zvlášť. :D Za dobu, co jsem v USA jsem větu ,,na tohle nikdy nezapomenu" řekla víckrát, jak za celý život. Alespoň to všechno budu mít pěkně pohromadě.

A za 3 týdny jedu na dovolenou do Californie, už se těším tak moc,  že si asi budu křížkovat dny v kalendáři.

Tož zatím zdar





Žádné komentáře:

Okomentovat