středa 29. května 2013

Campování v Homeru a foto

Tento víkend jsme jeli campovat na jedno místo, kterému teď říkám ,,Ráj na konci světa". Takové krásné místo u oceánu. Sice byste řekli, že ten camp nevypadá zrovna jako ráj, ale jde spíš o ten pocit svobody, který jsem tam měla.

Výhody campování a toho, proč se při tom cítím tak free:
- Spíte venku
- Ráno stačí, jen když se vyhrabete ze spacáku a obujete boty... jste ready.
- Nemusíte se sprchovat.
- Nemusíte vypadat hezky. 
- Všem je jedno, že jste špinaví, protože ostatní jsou špinaví taky.
- Žádné nádobí, žádné praní prádla, žádné vaření - napíchnete párek na klacek a máte večeři. Můžete si zase sedět na zemi/židli/klacku...kdekoliv chcete. Nemusíte třeba sedět vůbec.
- Aby vám bylo teplo, musíte si jít nasbírat dřevo do ohně - většinou si to spojíte s pěknou procházkou. My jsme šli na pláž. Sbírání dřeva ke kempování patří asi jako zdobení stromku na Vánoce. Proto mě baví i tohle. Vždycky si užívám ten pocit, když nesu velkou kládu na rameni a cítím se při tom jak Terminátor. 
- Jediné o co se staráte je, aby vám nevyhasl oheň.
- Jelikož nemáte žádné počítače, filmy, videohry etc. vymýšlíte si jinou zábavu a právě v těchto chvílích lidé přichází s nejlepšími nápady, ze kterých jsou pak nezapomenutelné zážitky. Např. plavat v nafukovací loďce v severním Pacifiku se záměrem přepadnout rybářskou loď a celé to pak nazývat ,,Pirate Adventure".
- Máte vybitý telefon....nikdo ,,nevyhovující" vás nebude otravovat.
- Dozvídáte se zajímavé příběhy od kolegů u ohně o tom, jak je strašili duchové, když spali u kamaráda na gauči nebo jak se někdo vracel pozdě za tmy domů a snažil se ho ulovit vlk.
Určitě by se našlo i plno dalších výhod campingu, jen mě teď už nic nenapadá. A co je tak pěkného na tom být špinavý, neupravený a smradlavý? To že můžete a všem je to jedno. 

Pirate Adventure





Homer, tak se jmenovalo to místo. Je to hlavně o rybaření, tam by se líbilo mojí babičce a dědovi. I když babička by asi v noci zmrzla.
 Nejradši bych se tam přestěhovala. Je to taková pravá Aljaška :D. V noci, když jsme seděli u ohně, ve 3 ráno, slyšeli jsme velryby. Netušila jsem, že by se mi ty zvuky tak líbily. Připomínalo mi to film zachraňte Willyho, který jsem si jako malá pouštěla třeba i 5x za den.





Jinak děti už mají prázdniny, takže to teď bude trochu strašidelné. 
Počasí - pohybuje se to okolo 16 - 23 stupňů, ale připadá mi, jakoby bylo alespoň 30. Byli jsme s dětma v parku a i když foukal studený vítr a byla mi trochu zima, spálila jsem si ruce a krk. V Homeru jsem si spálila obličej a to pořádně ani slunko nesvítilo a byla mi neustále zima.
  Když jsme se vraceli z campování, jeli jsme na pláž, spíš útes. Leželi jsme tam a bylo mi takové horko, že jsem měla chuť si jít zaplavat do oceánu. A to bylo jen 23 stupňů. Nevím jestli to je tím, že jsme blíž ke slunku, a nebo nám byla moc dlouho zima a teď se zdá, že je až moc horko, i když ani není. Možná obojí. Stmívá se až kolem 12 v noci. Ale není to ani úplná tma. 

výhled na Anchorage z útesu



Musím vám napsat, jak mě dneska jeden pán překvapil. Na hřišti u jezera, kam teď s dětma chodíme, parkuje zmrzlinářské auto. Nanuka mají sice za 3 dolary, ale jelikož byly děti hodné, rozhodla jsem se, že jim teda tu zmrzlinu koupím. Jenže jsem si jaksi nechala hotovost doma a kartu pán nepřijímal. A tak říkám děckám, že si ji dáme zítra. A na to ten pán: "Klidně ať si vyberou, peníze mi můžete přinést jindy."
To mě fakt překvapilo taková důvěra. :D Takže zítra hned po obědě valíme na hřiště, musím mu ty peníze přinést, nemohla bych žít s pocitem, že jsem zradila tak hodného pána :D.

Tak zatím ahoj



sobota 4. května 2013

Konec školy, Češi na AK, víkend na chatě

Se školou jsem měla víc štěstí, jak rozumu. Profesor nám na internetu psal takový dlouhý článek malými písmenky o tom, jak bude kurz probíhat. Myslela jsem si, že jsem to pochopila. Tady jde vidět, jak se moje angličtina za 3 měsíce zlepšila. Den před final exam jsem si asi po 5. přečetla ten ,,článek" a zjistila, že už mu rozumím správně a chybí mi dopsat asi 4 věci. A tak jsem rychle posílala e-mail, jestli je nějaká šance, že bych mu to někdy poslala a dostala tak ty 3 kredity. Profesor odepsal, že se o to nemám bát, soustředit se jen na test a ukázat mu, co umím. Že to ostatní dořešíme pak.
  Final probíhal asi takto: Dostali jsme papíry s 30 otázkami a čáo. Profesor odešel ze třídy. Tak jsem s otevřenou pusou hleděla na díru ve zdi určenou pro dveře, ze které zrovna pan učitel vyšel ven a nechal nás SAMOTNÉ u testu. Samozřejmě jsem okamžitě vytáhla mobil (bylo mi dovoleno, použít ho pro překlad) a najela na ,,Blackboard" kde byly quízové otázky, ze kterých byly vytvořené otázky v testu (nebyly stejné). 
  Rozhlédla jsem se po třídě, abych se podívala, jak opisují ostatní. Ti blbci nevytáhli ani sešit! NIC. V ČR učitel opustit třídu tak se všichni seběhnou do velkého kruhu a vytvoří jeden super team-work Tam se nikdo ani nehnul a každý poctivě psal odpovědi.
  Je fakt, že první část byla tak lehká, že jsem věděla vše bez toho, abych to musela opsat. V druhé části jsem se sem tam koukla do mobilu, jak přesně zformulovat odpověď. A třetí část, na kterou už nezbyl čas se naučit jsem hledala v otázkách, na googlu a přes sms (tímto svému spolupracovníkovi děkuji :D) no a i tak mi asi 6 otázek zůstalo prázdných.
  Nakonec essay, co měla mít 750 slov mi vyšla na 200 a byla jsem spokojená, že mám alespoň řádek :D
Dneska mi přišly výsledky. Pan profesor mi ty čtyři chybějící věci připsal, jakože jsem je odevzdala (čučela jsem jako puk) a z finalu celkově mám 38 bodů z 60ti :D Tzn. prošla jsem (alespoň myslím). Jen nevím, kdy a jak dostanu nějaký ten papír.
  Fakt ale mít někoho jiného, tak ádios... Nečekala jsem, že mi dědulka tak pomůže. A jsem mu za to strašně vděčná. Asi 5x jsem mu už děkovala very much. :D

Konečně jsem se tady potkala Čechy. Toužila jsem po tom už dlouho. Ne že bych měla homesick, ale nějak mi někdy chyběl kontakt s lidmi mluvícími stejně-divně-znějícím jazykem. Na internetu jsem našla českou asociaci a zrovna tam vysela pozvánka na polku. A tak jsem zalarmovala dvě kamarádky, že tam rozhodně na 1000% musíme jet. 
  Jenže jak jsme tam došly, bylo mi blbé jen tak za někým dojít a říct: ,,hey, jsi Čech?" No nakonec jsem to přesně takhle udělala. Šla jsem na záchod a slyšela, že je někdo v kabince a už jakoby ,,dokončuje". Chtěla jsem toho kdokoliv-tam-je odchytit, a tak jsem si jen upravovala vlasy v zrcadle a najednou vyšla paní, kterou jsem viděla na facebooku v jedné skupině. A hned jsem na ní spustila Česky: ,,Ahoj, vy.. mluvíte.. Česky?" Paní na mě překvapeně koukla a říká: ,,No já ano, ty taky?" :D A bylo to. Znala totiž všechny Čechy, kteří tady žijí, takže byla překvapená, že slyší tento jazyk od někoho neznámého. Seznámila mě s dalšími lidmi a pak nás (mě a Ebony) pozvali k nim ke stolu a to bylo taaak krasné. Pili české pivo, mluvili česky, na zdi visela česká vlajka a byli moc milí. Cítila jsem se, jak na nějaké narozeninové oslavě u nás doma. :D
  Navíc bylo dost zvláštní mluvit česky naživo z očí do očí. Na skypu nijak problém nemám, kromě občasného ,,yes" ,,no" ,,wait" ,,what?". Ale mít sebou anglicky mluvící kámošku mezi česky mluvícími lidmi v zemi, kde jste na živo česky promluvili jen sami se sebou nebo se zrcadlem, bylo zvláštní a bavilo mě to. :D Cítila jsem, že už se začínám někam s angličtinou posouvat, protože se mi mateřštinou mluvilo špatně. Dokonce i jedna ta paní mi říkala, že jde vidět, jak se zasekávám :D. Bylo to fakt zajímavé. Na skypu problém nemám, ale naživo..jakoby si mozek navyknul, že na živo = anglicky...a pak byl zmatený.
  Moc se mi líbila ta situace - cítím se jako doma, ale nejsem doma. Přesně takhle se mi to líbí. Miluju být v Americe, ale mám ráda mít kolem sebe občas věci ,,tam od nás". Je to jako dva v jednom. Maličkaté detaily, které mě zase dostaly do euforie, na kterou jsem čekala od toho divného ,,big talku" s rodinou. 
  Už když jsem byla v Anglii, toužila jsem zažít chvíli jako tahle: 10 lidí.. 2 Češi, 4 Slováci, zbytek ,,něco jiného". A jak tak strýc mluvil se Slováky česky pak přehodil na někoho jiného Anglicky a nakonec zpět na Slováky, ale už pokračovali v AJ...protože jim to bylo fuk, umí přece oba dva jazyky.
  Já vím...je to normální situace, žádný extra zázrak. Ale pro mě to v tu chvíli bylo něco velkého. A takhle nějak to potom bylo i na té polce. Né, že bych mluvila už plynule, to ne, ale přece jen jsem na tom o hodně líp, jak tehdy v UK. Jelikož tam byla Ebony, střídala se kolikrát čeština s angličtinou a mě to bylo fuk, protože jsem rozuměla a uměla se vyjádřit...a z toho jsem byla tak strašně happy.. :D Divné že? :D Taková blbost :D... 
  Potom mě pozvali na večeři, která se měla odehrát na druhý den v sobotu. Řákají tomu ,,Babinec". A to proto, že se tam schází jen ČešKY. Bez chlapů a jen Češky. :D Tam byla taky sranda. Sice převážně postarší paní a pak nějaké maminky kolem 30ti...ale nečekala jsem, že velké téma budou penisy a marihuana :D 
  Jinak naši krajané tady na AK jsou samozřejmě ti co se tu provdali, a nebo sem emigrovali. Ta paní, co jsem ji potkala na záchodě je tu s manželem už přes 30 let. (Moc jsem si ty lidi oblíbila, i když jsme se potkali jen jednou). A dokonce...svět je prostě malý... Je tu jeden pán. Je ze stejného města jako já. Z malinkatého moravského městečka. A chodil do stejné školy jako moje mamka. Říkala jsem mu že skoro naproti té školy bydlí můj děda s babičkou. Přesně věděl který dům myslím. Super náhoda, fakt. :D

Minulý víkend. Pronajali jsme si na sobotu a neděli chatu kdesi v horách. Pěkná, nová dřevěná chato-vila. Sešlo se nás asi 15. Kluků cca 6 nebo 7. Samozřejmě kluci hned připravili stůl na velice oblíbenou americkou hru - beer pong. Jen tak přibližně: Postavíte kelímky na oba konce stolu, na každé straně 10 a do pyramidy. Pingpongovým míčkem se pak strefujete do soupeřových kelímků. Když vyhrajete, soupeř se střídá, vy zůstáváte na další hru. Hrála jsem to po třetí. Můj spoluhráč si první hru asi musel myslet, že takové pako si už k sobě nevezme... Ale vyhráli jsme. Pak znova a pak znova. Potom se mi začalo dařit. Vyhrávali jsme furt a furt, až jsem to přestala počítat :D Nechápala jsem, co se děje. Kluci nechápali co se děje, já co hod to trefa. Každý seděl kolem nás a sledoval mistra v beer pongu (MĚ!) :DD Pokaždé na sebe pořvávali jak: she is so fucking awesome! :D ...tohle bylo mých 15 minut slávy. Neprohráli jsme asi 3 hodiny :D. A kluci furt neustále opakovali, že tohle v životě neviděli. :D Já nevim, asi to bylo prostě štěstí. Ale byl to nádherný pocit, když vás najednou 7 kluků obdivuje:DD. Pak teda nakonec beer-pong-SSSR prohrál (byli jsme jak SSSR v hokeji v době studené války... taky je nikdo nemohl porazit...kromě ČSSR of course:D)
  Potom jsme se šly s holkama projít, ale než se stihlo vyjít ze dveří, viděla jsem jednu z posledních velkých hromad sněhu, a tak jsem si řekla, že si musím skočit. Skočila jsem, zabodla se až po prdel a hotovo... Nemohla jsem ven. Tammy se mě pokoušela vytáhnout za ruku, podařilo se napůl...jelikož sníh tál a byl těžký, zůstala mi tam bota a zapadla sněhem, druhá noha stále uvízlá. Holkám se to samozřejmě moc líbilo a tak spustily hromadný hlasitý smích a vytáhli foťáky a kamery. 
  Kluci kouřili na balkoně a slyšeli nás. Seběhli se  k zábradlí a začali se smát taky. Po fázi: to si ze mě děláš prdel hahaha.... přišla fáze: proč tam skáčeš ty vole, nikdy nevíš co tam může být pod tím....to nebylo chytrý etc.... a zakončili to tím že si vyzuli boty a naskákali tam taky. Místo toho aby mi pomohli se vyhrabat si skočili do sněhu a zalezli zpátky do tepla. Zoufale je už po desáté žádám ať mi přinesou něco čím se můžu vyhrabat, že mi mrznou ruce. Každý byl ale zaneprázdněn natáčením, focením a vysmíváním se :D 
  Jeden z kluků mi pak nakonec přinesl plastovou lopatičku od smetáku, která vypadala, že praskne při prvním hrábnutí. No nakonec vydržela a asi za 15 minut jsem vytáhla druhou nohu...o dalších 10 minut později byla vykopána má bota. Zvedla jsem trofej nad hlavu, znova si mě několikrát odfotili a šla jsem se postarat o omrzliny na rukách. Celkový čas zaseknutí ve sněhu 35 minut. 

Kopu botu

Jinak to byl vážně vydařený víkend. :D Jeden z těch, kdy si říkáte, že USA nikdy nechcete opustit a pak vás se.e, že nemůžete najít normální cestu, jak toho dosáhnout. Už jsem tady 7 měsíců. Doufám, že prodloužím u nějaké dobré rodiny, ať to tak rychle neskončí. Ještě nejsem ready na návrat do ,,My-Nejsme-Čečensko-do-háje-použijte-google-maps".

Jinak něco málo k tady tomu zaměnění Čeka s Čečenskem. Naštvalo mě to dost. Hned jsem o tom informovala několik lidí s tím, že doufám, že si to taky nemyslí.... Ani jeden z nich mi neřekl, že ano. Každý se divil, jak si nás mohli ti blbci splést. Dokonce i přiznali, že někteří lidi tady jsou fakt idioti :D. 
  Ale né všichni. Víte, jak my říkáme ,,tohle se může stát jen v Americe"?... oni říkají zase ,,tohle je možné jenom v Evropě". My si myslíme jací jsou divní a crazy, ale oni si o nás myslí úplně to samé. :D 
  Ano naštvalo mě to, ale na druhou stranu... nás je 10 milionů, Američanů 300... Tak je jasné, že tady těch debilů bude víc...a víme dobře, že i v Česku se takových najde hodně... už jen v poslanecká sněmovna jich obsahuje 200.
Dokonce jim to bylo líto, že nás někteří tupci zaměnili a) to háže blbé světlo na celý národ b) jim bylo líto mě :D 

Zajímá vás počasí?

Deštivo. Sníh taje, všude voda, blato a špinavý, odstupující sníh. Teploměr kolem -2 až 4 stupně. Světlo od 6 od rána do 10 do večera. Awesome. Člověku se víc chce chodit ven. Klidně si vyjdu v 8 do ,,místa kde je pár obchodů, knihovna, Starbucks a Burger King", vracím se o půl desáté a stále ještě světlo :)

Dnes je to trochu delší, protože jsem dlouho nepsala sorry 0:) 

Tak zatím Če(čen)sko.