sobota 23. března 2013

Horší období

Po tom výletě do Fairbanks jsem se cítila šťastně. Vážně, nefalšovaně, prostě šťastně....mám kamarády, moje rodina se mnou dobře vychází, z essaye, které jsem se nejvíc bála, jsem dostala A- ...chápete?....A-... měla jsem srovnat dva články o vztazích mezi Ruskem a Native Alaskans....vůbec jsem nerozuměla tomu, co čtu a už vůbec jsem nevěděla, jak to napsat...a najednou dostanu A-? wow...

Konečně jsem měla pocit, že tady mám skvělé kamarády, bavili jsme se, scházeli se, všechno bylo dokonalé...

Potom 25. 2. odjezd na Floridu do Orlanda, další důvod, proč být happy... uvidím další kus Ameriky....konkrétně Disney World... bylo to úžasné.... děti sice zlobily, ale i tak... užila jsem si...

Po návratu se ale změnilo hodně věcí...rodina se začala chovat jinak...začali kontrolovat každý můj krok, dali na karton od coca coly nápis ,,NO Sarka", abych jim nepila kolu, které je asi nedostatek.... začali si stěžovat, jak nic nedělám...neřekli mi nic do očí....asi předpokládali, že ještě nerozumím, protože o tom mluvili přímo za mými dveřmi... a co byl ten největší problém....neseparuju hračky...dala jsem dřevěný banán do krabice s plastovou jahodou...dala jsem modré a šedé kostky dohromady s černýma a béžovýma...ale to nesmí být....to si pak děti nemůžou hrát...a pokud to nebudu dodržovat a separovat..pojedu domů....Ano tohle jsem slyšela za dveřma....mě nikdo nic neřekl, celých 5 měsíců mi říkali, že dělájm good job...
 
A cvak...she is disaster...

Jeden den jsme si hráli s jedním z chlapců... našli jsme kus plastové pistolky, na videohry... a tak jsme si hráli a předstírala jsem, že po něm střílím....a večer po mě host rodiče (ti, se kterýma jsem chtěla prodlužovat, a které jsem si chválila, jak jsou úžasní) řekli, že pokud to udělám ještě jednou vykopnou mě z baráku a budu ráda, že budu vůbec naživu...stalo se to jeden den před mými narozeninami... ano je mi 20...

Ten týden nebyl jednoduchý, každou minutu jsem přemýšlela o rematchi... každý mi to radil...a stále ještě radí...

Nemám na to, nechci to riskovat...ještě neumím anglicky tak, jak bych chtěla, nemůžu riskovat, že pojedu domů....

Navíc se od té doby host rodiče chovají zase jako kamarádi, jakoby mi nevyhrožovali...jakoby se nic nestalo... fajn, zůstanu....asi jsem srab, protože nechci riskovat rematch (navíc, je dost těžké si připustit, že rodina, která byla dokonalá, je najednou zralá na výměnu...)

Konečně jsem měla pocit, že tady mám skvělé kamarády...pomáhali mi, snažili se mě rozveselit a podpořit mě... Ale pak se jednoho dne ukáže, že ani tohle nebylo tak, jak to vypadalo...Seznámíte svoji nejlepší kamarádku s nejlepším kamarádem (který se pomalu stával víc, než kamarádem) bavíte se celý večer.... a oni se pak rozhodnou jít do klubu... i když ví, že vy tam (jako underage) nemůžete....my se jdeme bavit, ty jeď domů... dobrou noc. 

Nechci zpět do ČR, nechci rematch...

Chci jen, aby se mnou lidi přestali vyjebávat...

Proč se tolik starám o to, aby se hlavně ti ostatní měli dobře?...

Proč jsem těm dvoum neřekla na rovinu, že mě naštvalo, že se na mě vysrali a šli do klubu, i když věděli, že já tam nemůžu?...Mohli tam jít kdykoliv jindy, né dnes, kdy jsme měli společné plány...

Dva nejlepší kamarádi. Dneska jsem je seznámila.... jo nechtěla jsem jim kazit zábavu, nechtěla jsem, aby  se kvůli mě nudili, aby kvůli mě museli trčet na bytě... ale jakmile jsem se dostala domů, cítila jsem se zase jako outsider.... Jsem idiot, že chci, aby se lidi, na kterých mi záleží měli dobře, i když mě evidentně úplně odstrčili. Kdyby jim na mě záleželo, zůstali by se mnou. Alespoň tenhle víkend...

Takže shrnutí za posledních pár týdnů... nejdřív pocit velkého štěstí, pak HF začne vyhrožovat a vyžadovat třídění hraček pomalu podle barev...(happy birthday....I am 20 now), rodina se chová, jakoby se nic nestalo a já se rozhoduji zůstat kvůli kamarádům....kteří se na mě týden na to vyserou a pošlou mě domů, aby se mohli bavit. A co já udělám? Zapnu si oblíbené písničky na youtube, napíšu článek na blog a předstírám, že jsem ok, abych mojim ,,kamarádům" nekazila zábavu... musím se naučit být větší hajzl...protože právě těm hajzlům všechno nejlíp vychází....

Pár dní zpět jsem udělala jedno video...se spoluprací s Míšou z Marylandu (se kterou si každý den píšeme:D) http://mishi-aupair-usa.blog.cz/ (reklama pro Mish... neni zac :D)



Tak zatim ahoj, vzpamatuju se a za chvílu napíšu nějaký pozitivnější článek :D. Nelituju toho , že jsem tady, to vůbec. Prostě nic není dokonalé, i když se vám splní sen, vždycky se najde něco, co se vám postaví do cesty. Ale každá překážka je zároveň výzva, co nás dělá silnějšími.
  Teď se sice cítím naštvaně a mizerně, ale za chvíli se může stát zase něco jiného, co mě dostane do další euforie :D. A přece jen jsou tu horší příběhy, horší rodiny..nejsem na tom až tak zle... věděla jsem, že to nebude procházka růžovým sadem. A navíc..to staré otřepané...co tě nezabije, to tě posílí.
  Těším se na den, kdy se zase budu cítit happy víc, než kdy jindy :) (a ten den přijde!! Jiná možnost neexistuje...o to se postarám....jinou možnost nepřijímám)

Mějte se


12 komentářů:

  1. Doufám že sis koupila veeeelkyho Mickey Mouse co se na tebe směje protože tenhle článek je celkem depresivní :F ... a nechceš prodloužit ale s jinou HF?? třeba se dostaneš do jiné destinace kde to bude jakoby lepší a kamarády si najdeš vždycky všude :)

    OdpovědětVymazat
  2. No je to celkem depresivni clanek jak ho tak ted ctu :D Ale ono je to ted jak na houpacce..jednou je lip pak zas na nic. A dalsi rok chci prodlouzit s nekym jinym a jinde. Prave proto, abych zas poznala dalsi misto :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj Sarko,osobne se nezname,jen od zacatku ctu tvuj blog a mrzi me,co se deje.Ty rodiny,...ja to nechapu,co je tohle za lidi.Nevim,co poradit,chteji hracky tridit podle barev?Udelej to,je to prace au pair.Ja vim,ja vim,prehnany,taky se mi to zda,ale budiz.Nenechala bych se,pokud budou chtit neco nad ramec prace au pair,moje davno byvala rodina na me zkousela,abych zacala prat a zehlit pradlo i jim,...sorry,tohle neni prace au pair.Vse okolo decek jsem mela super,nemohlo zavolat koo,ze delam spatnou praci.
    A kamaradi?Soustred se na sebe,na svoje zajmy,plany a tak.Ja zazila neco podobneho,bylo mi 18 kdyz jsem dojela a taky jsem nikam nemohla:-).Chtela jsem straasne moc zustat v USA,tak jsem se soustredila na to.Vdavat jsem se nechtela,takze skola.Fakt jsem makala a povedlo se :-).Dnes jsem citizen :-).
    Preju prijemnejsi dny!!!!
    Iva

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. takto to přesně je Šári!!!!!!Tento odkaz si několikrát přečti a drž se ho!!!!SUPER IVI.Leňa

      Vymazat
  4. Iva, děkuju za zpravu :) ..prekvapilo me, jak najednou zmenili nazor. Davam si ted sakra pozor, aby byly vsechny hracky na spravnemm miste:D no doufam, ze se mi to dari :D a uz si tady nikdy nebudu hrat s plastovyma pistolkama :D Zase se chovaji jako predtim, prejou mi pekny den, at mam o vikendu fun, jsou mili... i coo rikala, ze me maji radi...ale je to takove divne uz po tom rozhovoru. Nevim, co si myslet :D
    Jak rikam, je to tu jak na houpacce, takze doufam ze zase prijde obdobi, kdy bude vsechno super (hlavne to ted nezakriknout:D).
    O studiu jsem taky přemýšlela, ale pořád nevím, jak to udělat s penězma:/ Ještě by byla možnost vstoupit do armády :D

    OdpovědětVymazat
  5. Ahoj Sarko,do armady?Ja myslela,ze muzes pouze,pokud jses US citizen???
    Co se tyka skoly,nevim,jake jsou tve plany,jestli tu zustat nebo planujes navrat do CR,ale docela prijatelna moznost je jit na Community College a pokusit se o Associate degree,je to program na 2 roky,a pak se muzes pokusit o transfer na regulerni universitu a za dalsi 2 roky si udelat bakalare.Pokud jses resident v miste bydliste,jako,ze mas tamni ID,tak te skolne bude stat kolem $ 300 mesicne,zalezi na oblasti,kde bydlis.

    Ty rodiny tady,oni to obcas v tech hlavach nemaji moc v poradku,snazila bych se delat veci,ktere jsou pro ne dulezite,dobre,samozrejme v ramci tve prace,at jsou spokojeni a daji ti pokoj.

    A jak je na Aljasce?Tam bych se jednou taky chtela podivat.Nevidela jsi nahodou film Into the Wild?Je o Aljasce a podle skutecneho pribehu a pro me ten nej nej film,co byl natoceny.

    pa
    Iva

    OdpovědětVymazat
  6. Zrovna jsem mluvila pres FB s pritelem,ktery je v US Air force a potvrdil mi,ze pro vstup do armady musis byt US citizen nebo US resident.V zadnem pripade jsem te nechtela odradit,jen me samotnou to zajimalomjak to opravdu je.
    Hezky vecer.

    OdpovědětVymazat
  7. Me prave par lidi tady reklo, ze kdyz vstoupim do armady dostanu obcanstvi. Tak nevim, jak to je.

    Aljasku mam moc rada. Ted se prodluzuje den. Jeste v 8 vecer je porad svetlo :D a v lete se pry nesetmi skoro vubec, tak na to se tesim. Ten film jsem nevidela, ale asi si ho nekde najdu, diky za tip:)

    OdpovědětVymazat
  8. Kdyby to tak bylo,tak by dnes armada byla plna Mexiku a Polaku...lol.Ne,tak to opravdu neni,primo na strankach US army jsou podminky pro vstup napsane,myslim,ze by si lidi,kteri ti tvrdi takove nesmysly,meli nejdrive o tom neco precist.
    Ten film si urcite pujc,urcite ho bude mit kazda knihovna,mozna te to inspiruje k ceste k "tomu" mistu.Ja bych tam jela hned.A navic je k tomu filmu i nadherna hudna od Eddieho Veddera :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Proboha, jak to? :-O vždyť už jsi tam pár měsíců, ne? A nikdy žádný problém, nechápu, jak se lidi po tolika měsících dokáží takhle změnit? Nevíš co se mohlo přihodit? Kažodpádně je mi to líto, ale neztrácej naději, třeba to bude .. zase lepší :/ good luck.

    OdpovědětVymazat
  10. To je pravda :D armada by asi ani nestihla prijmat prihlasky :D

    Jsem tady uz pomalu pul roku no. Budu se snazit drzet vsechno tam, kde to ma byt a snad uz budem v pohode :D

    OdpovědětVymazat
  11. ...přibližně po půl roce se rodiny začínají chovat trochu jinak. Někde víc a někde méně. Většinou se dostaví ponorka a pak už záleží na míře tolerantnosti a zdravém rozumu. Ustála jsi to se ctí. Gratuluji... ;-)
    Jo a piš víc....

    OdpovědětVymazat