pondělí 25. března 2013

Essay č. 2

  Psali jsme další essay. Nejdřív mi trvalo zjistit, jaké články mám vůbec porovnat, až jsem je našla nebyla jsem si jistá, jestli jim rozumím. Tomu prvnímu ještě celkem jo, i když ze začátku jsem  ho pochopila špatně.

Ten druhý... jediné, co vím je, že se v něm řeší reakce novin z 19. století. Co jaké noviny psaly o nápadu ,,Kupme Aljašku". Výsledek měl teda být, že historie, která tvrdí, že koupení Aljašky bylo nepopulární, je falešná. Ve skutečnosti s tím veřejnost souhlasila a jen hrstka lidí a novin to kritizovala.   Takže dobrá zpráva byla, že jsem zjistila o čem to přibližně bude... 

A dostáváme se k bodu, kdy zase můžu být vděčná za Sametovou revoluci. Jakou má souvislost Československo v 1989 a Aljaška v 19. století? Žádnou. Ale jelikož mě vždycky fascinovalo naše období 1968-1989 a jelikož se pan profesor v článku vyjadřoval o historii jako takové, použila jsem Sametovou revoluci jako příklad k jedné jeho myšlence a to se mu moc líbilo a dal mi Béééčkoo.

Není to Áčko, ale to je mi jedno! Dělala jsem na tom celý den, učebnice několikrát létala po pokoji, párkrát jsem měla chuť ji roztrhat na půlky, povídala jsem si s počítačem, nadávala jsem neživým předmětům v mém pokoji...  v druhém článku jsem neznala každé druhé slovo, domýšlela jsem si hovadiny, co tam snad ani nebyly napsané a nakonec se ukázalo, že jsem si je domyslela správně :D

Tahle essay byla těžší, než ta první. Ale pro mě je Béčko asi jako výhra Československa v roce 1969 nad SSSR v hokeji... Tam jsme sice nevyhráli turnaj, ale porazili jsme Sověty 2x za sebou. A to bylo důležitější, než zlato....Já jsem sice nedostala Áčko, ale jsem happy za to, že jsem s úspěchem napsala 700 slov o článcích, kterým jsem pořádně nerozuměla, ani je pozorně nečetla. Nevěděla jsem, co chci vlatně říct a jak se vyjádřit (v angličtině). :D Miracle ve škole č. 2 :D

Číslo 3 bude final exam 30. dubna. Ale 3 zázraky za sebou...to je malá pravděpodobnost :D Ještě, že máme ten hokej... Když Česko v roce 2010 dalo gól 7 vteřin před koncem...a pak i vyhrálo finále... je tu stále naděje, že i já ten finální test udělám a připíšu si 3 body. ( 3 body = 3 kredity)

A pak budu potřebovat další 3, ale to už si nevyberu nic tak těžkého jako historii :D Radši ESL..a neboooo!!!....Ruštinu?... Víte co, pro mě jako Čecha by to mohlo být celkem snadné. Komunikovat se tam bude stále v Angličtině, ale budeme se učit Rusky, což znamená, že se trochu naučím další jazyk :D (Jen nevím, jak bych to vysvětlila host rodině:D) Rusky už něco málo umím (azbuku, základní fráze a slovíčka) Good idea or bad idea? :D 

Co se jinak angličtiny týče, pociťuji pokrok. Už můžu říct: ano jsem na tom líp. Stále to není nic extra, ale rozhodně lepší než dřív. Taky pořád platí to, že záleží na okolnostech. Což většina lidí nechápe...jakto, že někdy rozumíš všemu, ale teď nedokážeš přeložit tento odstavec? :D Protože slepica má zobák a měsíc je ve vesmíru :D

Take care

sobota 23. března 2013

Horší období

Po tom výletě do Fairbanks jsem se cítila šťastně. Vážně, nefalšovaně, prostě šťastně....mám kamarády, moje rodina se mnou dobře vychází, z essaye, které jsem se nejvíc bála, jsem dostala A- ...chápete?....A-... měla jsem srovnat dva články o vztazích mezi Ruskem a Native Alaskans....vůbec jsem nerozuměla tomu, co čtu a už vůbec jsem nevěděla, jak to napsat...a najednou dostanu A-? wow...

Konečně jsem měla pocit, že tady mám skvělé kamarády, bavili jsme se, scházeli se, všechno bylo dokonalé...

Potom 25. 2. odjezd na Floridu do Orlanda, další důvod, proč být happy... uvidím další kus Ameriky....konkrétně Disney World... bylo to úžasné.... děti sice zlobily, ale i tak... užila jsem si...

Po návratu se ale změnilo hodně věcí...rodina se začala chovat jinak...začali kontrolovat každý můj krok, dali na karton od coca coly nápis ,,NO Sarka", abych jim nepila kolu, které je asi nedostatek.... začali si stěžovat, jak nic nedělám...neřekli mi nic do očí....asi předpokládali, že ještě nerozumím, protože o tom mluvili přímo za mými dveřmi... a co byl ten největší problém....neseparuju hračky...dala jsem dřevěný banán do krabice s plastovou jahodou...dala jsem modré a šedé kostky dohromady s černýma a béžovýma...ale to nesmí být....to si pak děti nemůžou hrát...a pokud to nebudu dodržovat a separovat..pojedu domů....Ano tohle jsem slyšela za dveřma....mě nikdo nic neřekl, celých 5 měsíců mi říkali, že dělájm good job...
 
A cvak...she is disaster...

Jeden den jsme si hráli s jedním z chlapců... našli jsme kus plastové pistolky, na videohry... a tak jsme si hráli a předstírala jsem, že po něm střílím....a večer po mě host rodiče (ti, se kterýma jsem chtěla prodlužovat, a které jsem si chválila, jak jsou úžasní) řekli, že pokud to udělám ještě jednou vykopnou mě z baráku a budu ráda, že budu vůbec naživu...stalo se to jeden den před mými narozeninami... ano je mi 20...

Ten týden nebyl jednoduchý, každou minutu jsem přemýšlela o rematchi... každý mi to radil...a stále ještě radí...

Nemám na to, nechci to riskovat...ještě neumím anglicky tak, jak bych chtěla, nemůžu riskovat, že pojedu domů....

Navíc se od té doby host rodiče chovají zase jako kamarádi, jakoby mi nevyhrožovali...jakoby se nic nestalo... fajn, zůstanu....asi jsem srab, protože nechci riskovat rematch (navíc, je dost těžké si připustit, že rodina, která byla dokonalá, je najednou zralá na výměnu...)

Konečně jsem měla pocit, že tady mám skvělé kamarády...pomáhali mi, snažili se mě rozveselit a podpořit mě... Ale pak se jednoho dne ukáže, že ani tohle nebylo tak, jak to vypadalo...Seznámíte svoji nejlepší kamarádku s nejlepším kamarádem (který se pomalu stával víc, než kamarádem) bavíte se celý večer.... a oni se pak rozhodnou jít do klubu... i když ví, že vy tam (jako underage) nemůžete....my se jdeme bavit, ty jeď domů... dobrou noc. 

Nechci zpět do ČR, nechci rematch...

Chci jen, aby se mnou lidi přestali vyjebávat...

Proč se tolik starám o to, aby se hlavně ti ostatní měli dobře?...

Proč jsem těm dvoum neřekla na rovinu, že mě naštvalo, že se na mě vysrali a šli do klubu, i když věděli, že já tam nemůžu?...Mohli tam jít kdykoliv jindy, né dnes, kdy jsme měli společné plány...

Dva nejlepší kamarádi. Dneska jsem je seznámila.... jo nechtěla jsem jim kazit zábavu, nechtěla jsem, aby  se kvůli mě nudili, aby kvůli mě museli trčet na bytě... ale jakmile jsem se dostala domů, cítila jsem se zase jako outsider.... Jsem idiot, že chci, aby se lidi, na kterých mi záleží měli dobře, i když mě evidentně úplně odstrčili. Kdyby jim na mě záleželo, zůstali by se mnou. Alespoň tenhle víkend...

Takže shrnutí za posledních pár týdnů... nejdřív pocit velkého štěstí, pak HF začne vyhrožovat a vyžadovat třídění hraček pomalu podle barev...(happy birthday....I am 20 now), rodina se chová, jakoby se nic nestalo a já se rozhoduji zůstat kvůli kamarádům....kteří se na mě týden na to vyserou a pošlou mě domů, aby se mohli bavit. A co já udělám? Zapnu si oblíbené písničky na youtube, napíšu článek na blog a předstírám, že jsem ok, abych mojim ,,kamarádům" nekazila zábavu... musím se naučit být větší hajzl...protože právě těm hajzlům všechno nejlíp vychází....

Pár dní zpět jsem udělala jedno video...se spoluprací s Míšou z Marylandu (se kterou si každý den píšeme:D) http://mishi-aupair-usa.blog.cz/ (reklama pro Mish... neni zac :D)



Tak zatim ahoj, vzpamatuju se a za chvílu napíšu nějaký pozitivnější článek :D. Nelituju toho , že jsem tady, to vůbec. Prostě nic není dokonalé, i když se vám splní sen, vždycky se najde něco, co se vám postaví do cesty. Ale každá překážka je zároveň výzva, co nás dělá silnějšími.
  Teď se sice cítím naštvaně a mizerně, ale za chvíli se může stát zase něco jiného, co mě dostane do další euforie :D. A přece jen jsou tu horší příběhy, horší rodiny..nejsem na tom až tak zle... věděla jsem, že to nebude procházka růžovým sadem. A navíc..to staré otřepané...co tě nezabije, to tě posílí.
  Těším se na den, kdy se zase budu cítit happy víc, než kdy jindy :) (a ten den přijde!! Jiná možnost neexistuje...o to se postarám....jinou možnost nepřijímám)

Mějte se