pátek 7. září 2012

Noční cesta na ambasádu

To bylo docela zajimave :D Jelikož jsem měla pohovor v PÁTEK 7. 9. 2012 v 8:45, musela jsem jet do Prahy vlakem, který vyjížděl v 0:23 z Břeclavy. Nakonec jsem se rozhodla pro vagón, co do cíle přijel o půl sedmé. Průvodčí mě ujistil, že spoždění nebude.
  Vlezla jsem do vlaku a hledala nejvhodnější kupéčko. Nakonec u jednoho otvírám dveře, ptám se, jestli mají místo a tlustý pán povídá, že ano. Vcházím dovnitř. Byli jsme tam tři. Já, tlustý pán a starý děda roztažený přes 3 sedačky a spal. Tak si hezky sednu a najednou...smrad. Ale fakt velký. Starý spící pán se zul...to byla snad biologická zbraň. A teď co? Tlustý pán nenápadně otevírá okno, jakože si vyfotí vlaky :D Ptám se ho, jestl tento vagón je fakt ten, co do Prahy přijede o půl sedmé. Tlustý pán to nechápe, vysvětluju mu, jak to přesně je, on je zděšen (chce být v Praze ve 4). Průvodčí mu to pak potvrzuje a radí mu ať si přesedne, pán ho poslechne a odejde.
  Asi po 15ti minutách do kupéčka vlezl takový mladý chlapec v bundě olympijské reprezentace. Říkám si: ty vole, ten je určitě bohatý, že si může dovolit tu mikinu...  No... najednou jsme si začali povídat a zjistila jsem, že to není fanoušek. Na olympiádě vyhráli brozn (nebudu to nijak přibližovat, slíbila jsem mu, že to nikomu neřenku...a něco vám tu ještě tajím :D). Moje reakce byla trochu taková...jak to říct? ....něco jako: no to mě poser, dělas si prdel? :D huuustyyyy... :D ale ne tak doslova, já už si přesně nepamatuju, co jsem v té chvíli mlela :D Hlavně kdo by čekal, že v 1 v noci potká ve vlaku kluka, co vyhrál na olympiádě madailu... a navíc.... ji měl u sebe!! Jel totiž z nějakého jakoby srazu. A tak mi ji ukázal. Taková veliká, těžká.. a hlavně hezká :D. Pak jsme si povídali asi dvě hodiny. Už byl několikrát v USA, líbí se mu hokej atd. takže jsme si docela měli, co říct. V Pardubicích pak přestoupil do toho druhého vagónu a odjel. Tohle je moje 3. noční cest vlakem... pokaždé se stalo něco dobrého, vtipného, nebo zajímavého :D. (Cesta zpět už ale byla o nervy, o tom ovšem později).
  Stáli jsme v Pardubicích 2 hodiny, smradlavý děda spal, já jsem se o to pokoušela. Během té doby se pán 3x zeptal, jestli už je Praga. A kdy bude Praga? ....říkám (už po 3.): o půl sedmé tam budeme.
Pán: kolko minůt?
Já: ne minut, 3 hodiny nejspš.
Pán: goniny? ...a usnul v sedě s otevřenou petlahvou.
  Usla jsem kolem páté ráno, takže jsem toho moc nenaspala. Metro a lístky - OK (dokonce se mi povedlo nějakému pánovi poradit, jak se to s tím strojem dělá :D) Trasa k ambasádě mi byla známá díkyna Google maps s tím žlutým panáčkem, rovnou jsem si namalovala mapu kama se jde do mekáča a do Starbucksu, ale obojí bylo nalezeno i bez mapy.
  Ve čtvrt na devět odcházím směrem k ambasádě, jo byla jsem nervózní, ale jenom trochu. I tak se mi najednou udělalo tak zle, že.... nou koment... Asi moje podvědomí vědělo, co se na ambasádě stane....

To be continued...


Žádné komentáře:

Okomentovat