neděle 9. září 2012

Ambasáda

Vystoupila jsem z vlaku, byla mi zima a chtělo se mi strašně spat. Po cestě se mi povedlo usnout asi na dvě hodiny, aspoň něco :D.
  Nechápu, jak se mi před rokem podařilo nenajít metro... :D v pátek jsem ho našla hned. Stejně to londýnské je lepší, sorry Praho 0:).
  Díky google maps a tomu žlutému panáčkovi, se kterým se dají procházet ulice, mi nedělalo problém najít jak ambasádu, tak Starbucks, tak McDolanda.
  O půl deváté jsem přišla ke dveřím, kde stáli dva policajti a kontrolovali každého, kdo chtěl vejít. Cítila jsem, že je problém už ve chvíli, kdy mě ten polda nemohl najít v seznamu.
Policajt: Ale vy tady nejste napsaná.
Já: Tady mám ten papír, kde je napsané, že dneska v 8:45 mám schůzku.
Policajt: Nojo, fakt...
  Prohledal mi kabelu a pustil mě dovnitř. Za dveřma stál další jeho kolega. Museli jsme odevzdat všechno kovové, mobil a nabíječku, prošla jsem ,,pípacíma" dveřma, vrátil mi klíče a drobné a dal mi takvou žlutou kartičku, kterou jsem si připla na tričko. A šlo se nahoru.
  V celé té čekárně jsme byli jenom tři. To mi taky přišlo divné. Pak si nás zavolali k jednomu okýnku a ptali se mě, co tady jako chci. Další divná věc... co asi tak můžu chtít na ambasádě?...tak říkám, že si jdu pro vízum. Ukazuju jí tu ,,pozvánku" s datem a časem. Prý: jak je možné, že máte dneska schůzku?...
Najednou někam odešla, tak jsem tam nehybně stála, stoupal mi i tlak a zrychloval se tep...už jsem ji viděla jak ke mě jde a říká: musíte se objednat na jiný den....
  Asi za 5 minut se vrátila s další paní, která to furt nedokázala pochopit, že jsem tam ještě nebyla, že jsem vyplnila online žádost a objednala se na nejblišší termín a to byl tenhle. A najednou měla v očích vyděšený výraz a jak na nějakého vetřelce na mě vyhrkla: A kdo vás sem pustil?!!
  Paní, se kterou jsem mluvila poprvé říká: To musela být asi nějaká chyba v tom systému, protože v pátek žádné pohovory neprobáhají, jak se vám to povedlo takhle objednat? ...naštěstí se smála, takže to byl náznak něčeho pozitivního, navíc byla milá, narozdíl od paní číslo dvě.
  Pak mi teda řekla, že ať jdu s ní, že to vízum mi dají i dneska...jen furt kroutila hlavou nad tím, jak je možné, že mě ten počítač nechal objednat se na pátek. V tu chvíli se mi tak ulevilo! Už jsem myslela, že tam budu muset jet znova. Jako cesta v noci vlakem byla dobrá....ale fakt se mi to nechce absolvovat znova. Přecejenom je to daleko a lístek za vlak taky nebyl zrovna nejlevnější...
  Vzala si odemě obálku, DS-2019, pak DS-160, sevis, 160 dolarů, pas, potvrení o zaplacení kurýrní služby. Pak mě poslala zpět do čekárny, kde už nikdo nebyl a že za chválu přijde konzul a dá mi vizum. Přišel asi za 20 minut. Do prázdné čekárny zavolal moje jméno. Vzal si moje otisky. Zeptal se mě asi na 3 otázky - kam jedu, kolik dětí budu hlídat a jestli jsem už někoho hlídala. Pak něco namačkal do počítače a řekl, že pas s vízem přijde za 3 dny. Ulevilo se mi úplně :D
  Jela jsem zpátky na hlavní nádraží, abych byla co nejdřív doma. Cesta zpět už nebyla tak zábavná jak v noci. Narvané vagóny, všude rezervace, v Pardubicích se tam navalilo dalších 50 lidí s místenkama. Díky nim vznikl nehorázný zmatek.
  Z Pardubic až do Břeclavy jsem musela stát, celá ulička narvaná a když jsem si sedla na zem (protože už mě pak fakt začali bolet nohy :D) vždycky se musel někdo rozhodnout, že chce projít. Navíc se mi chtělo strašně spat. Zase jsem si sedla, opřela hlavu o kolena a usla jsem....najednou cítím jak mě něco mlátí do nohy, zvednu hlavu a tam jakási paní z kupéčka chce otevřít dveře ale nemůže, kvůli mojí botě :D tak jsem si zas stoupla a najednou slyším ty chlapy, co seděli s ní, jak nadávají, že když někdo jede vlakem tak musí počítat s tím, že může celou cetu stát a pokud se jim to nelíbí, ať sedí doma.... tak teda sorry, že jsem vám omylem zablokovala dveře.
  Sedmého září pro mě bude další špatné datum, stejně jak pátek 13. (taky mívám smůlu a to si ani nemusím uvědomit, co je za den).
7. září totiž ještě navíc bylo výročí od havárie letadla s hokejistama Jaroslavle... 

Žádné komentáře:

Okomentovat