středa 26. září 2012

Aljaško, čekej, nikam nechoď za 3 dny 5 hodin a 24 minut jsem tam!

  Pořád se dívám na časovač a počítám každou sekundu :D jsem nervózní, vystrašená, natěšená, so much excited a nevím, co všechno ještě. Zítra musím spát dlouho, ať tím zabiju trochu času, pak půjdu zrušit  studentskou kartu do spořky a vyřídit mezinárodní řidičák.
  Už začínám být paranoidní. Jdu po ulici a furt se ohlížím, aby mě něco nepřejelo. Bojím se abych neonemocněla, jsem nervózní z toho, jestli se mi povede nastoupit do letadla atd. :D proto bych už nejradši seděla ve vzduchu někde nad Kanadou. Ne, nejradši bych už stála na letišti v Anchorage.
  Musím chodit pozdě spát, nemůžu usnout...tak se musím pořádně unavit. Teď mám teda ještě momentálně hlad. Ale je půl jedné a mamka spí vedle ledničky. Nemá ráda, když jím v noci, jít si teď pro jídlo by byla nebezpečná mise :D

Předevčírem jsem napsala HM, jak se mají a že se na ně mega moc těším (mám ji v přátelích na fb :D). Po chvíli mi odepsala, že už se taky těší a vyzvednou mě na letišti. Potom dodala, že když se nejstarší chlapec dozvěděl, že píšu tak nadšeně běžel k počítači a pozdravoval mě. Ňuňu, milé :)

Můj šestiletý bratříček už se mě už chce zbavit, :D ale nebojte ono se mu po dvou týdnech bude zase stýskat (vždycky to tak bylo :D). Myslí si, že New York je celá Amerika, takže pro něj vlastně budu v NY. Má to město rád, byli tam přece šmoulové. Jezdí tam žluté taxíky... a ty byly taky ve šmoulech.

Pár hlášek od Petříka:

1. Lezu z vany, s umytou hlavou, navoněná od šamponu a od mýdla. Peřík s traktůrkem v ruce povídá, jakoby nic: Šári? Ty smrdíš tak moc, že by se k tobě i tchoř přitulil.

2. Už nevím, při jaké příležitosti... Peťa: Štípe mě očičko a víš proč mě štípe očičko? Protože jsem plakal. A víš proč jsem plakal? Protože mi někdo ranil city...

3. V autě jsem ho chtěla trochu pozlobit. Měl zrovna novou hračku, nějaké popeláře. Na něco se mě ptal, už nevím na co. Odpověděla jsem a on byl překvapený jak to, že to vím. Chtěla jsem mu to říct tím nejsložitějším způsobem, a tak jsem mu odpověď, na kterou by stačila dvě slova, řekla co nejsložitěji: Jelikož mé zrození proběhlo o 13 let dříve, než to tvé, měly mé mozkové buňky více času se rozvinout na mnohem vyšší inteligenční úroveň, proto je velice pravděpodobné, že mé znalosti dosahují mnohem dál (nepamatuju si to už přesně, byla to slátanina a cíl byl, aby to nepochopil :D) ale překvapující Peťova reakce: Aha, a víš, že ta popelnička se dá od toho auta oddělat?
Já: to teda nevím.
On: no, vidíš. Takže jsem chytřejší.

4. Chtěla jsem ho naučit přečíst jeho jméno. Ukazuju písmenka a on říká: P-E-T-R
Já: no, a teď řekni celé slovo.
Pěťa mlčí.
Já: co je P-E? P-E, P-E... říkám to rychleji.
Peťa mlčí.
Já: na jaké písmenko začíná tvé jméno?
Peťa: M
Já: Já přece říkám P-E a ne M, slyšíš tam M?
On: grrrr, ty si zlá, jsi ta nejzlejší sestra jakou kdy mohlo malé dítě mít.
Já: A prooč? Vždyť ti to pěkně říkám.
On: Urazilas mě, omluv se mi. A pěkně.

Podobných hlášek bylo hodně, ale už si nemůžu na nic vzpomenout. Možná to vypadá, že je chlapec trochu rozmazlený. :D Ale mám ještě jednoho bratra, oproti němu je Peťa andílek prvního stupně. O tomhle ale psát nebudu radši. I když asi byste se pobavili no :D

Dobře, jednu historku o něm musím napsat. Ta se mi líbí nejvíc. (Účastníci ,,scény" odpustí ...stejně to asi ani nebudou číst..doufám :D)
  Byla noc, bráška spinkal. Tehdy měl ještě dudlík a postýlku vedle maminky a tatínka. Jeho stvořitelé se rozhodli před spaním uskutečnit...tzv. ,,ťuťu muťu". Jenže bratříček nespinkal příliš tvrdě a určité neidentifikovatelné zvuky jej probudily. (všichni, myslím, víme jaké). Bratříček se posadil, vyndal dudlík a zakřičel: ,,Co to děláte, vy kulvy?" (tehdy ještě neuměl R). Zastrčil dudlík zpět a spinkal dál. Stvořitelé se začali smát. Měli po aktu.

Vím že tyto historky moc s au-pairingem nesouvisí, ale týká se to dětí :D Jinak oba bráškové jsou nevlastní a já bydlím jen s Peťou. S tím starším mám společného jen tatíka.

Haaa už v sobotuuu. Nebo spíš... až v sobotu? Neviem sa dočkať.

Cítím napětí a trochu chlad,
sakra už mám zase hlad.
Ještě pár dní a budu tam,
bude to fakt a žádný klam!





3 komentáře:

  1. tak ta historka se starším bráškou je dobrá :D :D a hlášky malýho super :D
    to už máš za pár odlet :))

    OdpovědětVymazat
  2. Takhle vtipnej článek jsem nečekala až jsem si z toho poprskala obrazovku :D díky za lepší náladu :-) Už se těším na zážitky a fotky z Aljašky.

    OdpovědětVymazat
  3. Ahoj, vidím, že jsi právě v letadle na Aljašku - tak hodně štěstí :-)

    OdpovědětVymazat