neděle 4. března 2012

Vyplňování přihlášky a tak

Tento týden byly konečně jarní prázdniny takže se přihláška o krok hnula dopředu. Sice jenom o malý krůček, ale aspoň něco.
 Nejdřív jsem si zašla k doktorce pro to potvrzení. V čekárně byla jenom jedna čekající osoba, uvnitř byl nějaký chlap a povídal si s paní doktorkou o nějakých letácích. Čekající osoba přede mnou vypadala naštvaně. Po 10ti minutách jsem pochopila proč. Pán si s paní doktorkou povídal snad dvacet minut o věcech naprosto nesouvisejících s její prací.
  Přišla na mě řada, vešla jsem tam s kapsou plnou peněz, protože mě měli přeočkovat proti klíšťové
ence-cosik. Během nabodávání mé ruky sestřičkou, paní doktorka vyplňovala to potvrzení. K mému překvapení ta starší paní uměla anglicky. Pak mi, řekla ať přijdu ještě jednou, protože u sebe nemá zapsané očkování proti TBC, ale, že v očkovacím průkaze to mám. Já idiot jsem si ho zapomněla doma na chodbě na botníku...Vzala si ode mně 600 něco za to očkování a za potvrzení jenom 70 KČ. To mě překvapilo, jsem čekala o jednu nulu víc. Po cestě domů jsem stihla narazit do značky, takže se mi ten papír ještě pomačkal.
  Mamka se mě ptala na cenu toho razítka, tak jsem jí řekla cenu a taky, že tam ještě budu muset jít zítra i s očkovacím průkazem a můj odjezd k tatínkovi se odkládá o den. Ona na to, že tam zítra půjde s bráchou, takže klidně můžu jet. Tak ok. Přes týden jsem byla u tatínka. Vrátím se domů, ptám se jestli to tam ta doktorka dopsala a mamka že ne. Že vzala jenom ten průkaz a nevěděla, že měla vzít aj ten papír od agentury...

Papír nazvaný ,,Au Pair Interview" je taky hrozná patlanina :D. Je tam hafo otázek od klasického ,,proč chcete být au-pair" až po nějakou historii týrání dětí v naší rodině. Buď u některých nevím vůbec, co odpovědět, anebo to zní jak když vám automat na kafe přeje pěkný den. Taky jsem tam musela trošku přibarvit skutečnost a to konkrétně u otázky Kolik máte sourozenců a jaký k nim máte vztah. Sourozence mám tři. Dva bratry 8 a 5 a sestru 3 roky (bydlím doma jenom s tím pětiletým bohudík). A můj vztah k nim? tříleté a pětileté - super, krásný vztah, nemůžu si stěžovat. Ale u toho osmiletého bych musela napsat:
Je to agresivní, sadistický tyran. Sice se dobře učí, ale velmi se mu líbí, když může ublížit lidem. Do pěti let používal sprostá slova, dnes naštěstí místo ,,zabiju tě ty haj.le" řekne ,,zabiku tě ty hlupáku". Plivl na gynekologa a prodavačce řekl, že je ku*va a ať drží hubu. Radši se mu vyhýbám, rád se na mě zavěsí a nebo mi dá pěstí do břicha - baví ho to. Někdy mi připadá jako autista, i když mu autismus zatím nikdo nediagnostikoval.


Tohle přece napsat nemůžu, že? Takže jsem u něj vybrala ty nejsvětlejší stránky a napsala, že umí strašně hezky malovat a je dost inteligentní (je to šikanátor, ale chytrý). Mám to ale skvělého brášku co? :D Ale musím uznat, že dřív, když mu byly tak 4 roky, to bylo peklo. Teď je to jen takový hrnec s vařící vodou.

Taky jsem sesbírala několik fotek s dětma. Díky tomu že mým sourozencům, sestřenicím a bratrancům je od 3 do 11ti let, se těch fotek najde docela dost :D

Ještě se musí podepsat jedna reference a pár úprav v dopise pro rodinu a v Interview a mohlo by se to pomalu blížit k totálnímu závěru.

Jenom si stále nejsem jistá, jestli se mám nechat dát do matching před maturitou nebo to neriskovat a počkat na maturitní vysvědčení. Já ve škole sice žádný problém se známkami nemám, učitelé mi dávají velké naděje, ale to samé bylo u některých lidí i minulý rok. Udělali to ti, u kterých by to člověk vůbec nečekal a naopak neuspěli ti, co celé 4 roky měli nejhorší známku trojku.

PS: za pět dní mám narozeniny :D (19)

Tak zatim baj baj

Žádné komentáře:

Okomentovat