čtvrtek 29. prosince 2011

Živé sny

Dneska se mi zdálo, jak sedím na pláži na Floridě (nevím, proč tam :D) a říkám si: Konečně jsem tadyyy. Už mám maturitu, už semnou letadlo nespadne, ani teroristi ho neodpálijou, protože já už su tu! A není to sen!..... Pak mi nějaký rybář nadal, že mu plaším ryby, najednou z toho snu byla jakási přestřelka v Texasu no a pak jsem se probudila. Ani nevím, jestli mě chytili nebo ne. Takže zase jenom další z těch snů, kdy je člověk šťastný, že se mu to konečně povedlo, ale najednou zjistí, že není v Texasu, ani na Floridě, ani nikde v USA...ale u sebe doma v posteli! Sakra já sem byla tak naštvaná :D

Teď mě ale uklidňujou zkušenosti z minulých časů... Zdálo se mi, že jedu na příjmačky na svoji vysněnou školu, ale vůbec jsem tam nedojela. Říkám si, že to není sen.... O pár let později, jsem si kvůli naší blbé vládě, která si rozhodla, že se můžeme hlásit jen na jednu školu, podala přihlášku na hotelovku. :D Já a na hotelovce, no dobrý vtip... Vydrželo mi to tam půl roku, přestoupila jsem na svou současnou školu a už je to ok. Přesně podle toho, co se mi tenkrát zdálo, to taky dopadlo. Na policejní do Holešova jsem se ani nepřihlásila.

Plno dalšíc podobných snů se týkalo mého setkání se skupinou Chinaski. Několikrát se mi zdálo, jak stojím vedle nich a povídáme si... 
  Za nějakou dobu měli u nás ve městě koncert. Po skončení jsem zůstala v hale a čekala, jestli náhodou nebude autogramiáda. Několikrát nás securiťáci vyháněli, zůstalo nás tam tak sotva deset a chlapci fakt přišli. Našla jsem v kapse kus papírku a podala ho Michalovi Malátnému k podepsání se slovy: ,,Nic lepšího nemám, oni mi u vchodu nedali ani lístek." Překvapeně se na mě podíval a zeptal se: ,,Vy nemáte lístek?"
,,Zaplatila jsem vstup, ale byla jsem tam první a oni je měli ještě schované v krabici, tak mi řekli, že můžu jít i bez něj," Michal se usmál, poplácal mě po rameni a řekl: ,,To je dobrá informace, díky." No a já byla v sedmém nebi.

Další a poslední splněný sen se týkal hokeje. Několikrát se mi zdálo o setkání s Jardou a nebo kdejaké hokejové zážitky.... Na MS 2011 v Bratislavě jsem před jejich hotelem postupně potkala celou naši reprezentaci, někteří mi sice utekli, ale většina z nich se mi podepsala na dres a vyfotila jsem se si nima. Včetně Jardy Jágra a ty nejcenější jsou fotky s Janem Markem a Karlem Rachůnkem (Vášiček tam nebyl). Musím říct, že na mě působili fakt mile. R.I.P chlapci a děkuju.

Podle těchto zážitků, o kterých se mi zdály hodně živé sny, usuzuji, že by se mi měl splnit i ten dnešní americký. Tak doufááám, že ano, a že tu pitomou maturitu udělám hned na poprvé, jestli ne...je*ne mi :(








sobota 24. prosince 2011

Cestování

Touhu po cestování asi u mě probudil můj strýc s kufrem ve dveřích. Bylo to asi tak před deseti lety (+ - rok) To tenkrát ještě do Anglie potřeboval vízum. Stála jsem tak v té chodbičce, dívala se jak jede pryč na hodně dlouho a daleko a od té doby chci taky vypadnout.  

Ve 4. třídě pro mě ve volbě Angličtina/Němčina na plné čáře vyhrála  Angličtina. Dokonce to byl předmět, který mi šel nejlíp. Furt jsem chtěla jet na nějaký výměnný pobyt, ale dostala jsem se jen se školou do Itálie, kde nás na jeden večer strčili do nějaké italské rodiny italského kamaráda z italské spřátelené školy. Tam nám dali jídlo a poslali zpět k české skupině. Při mém štěstí jsem se dostala ke klukovy, který mi  byl nejnesympatičtější a nakonec mi  řekli, že nikdo z nich nemluví anglicky. Určitě si umíte představit, jak skvěle jsme si pokecali!!
  Navíc od těch ostatních děcek jsme se při společných výletech naučili italské slova typu: polib mi pr..., a ještě horší výrazy. Každý měl radost, jak blbě to ten Ital vyslovuje a oni se smáli nám, jak divně ty slova zní. Nakonec jsme si napsali italsko-český slovník sprostých slov a jelo se domů. Angličtina skoro nezazněla. (Kromě otázky: How you say in czech/italian ***...)


Pak mi najednou padlo 18 a v létě 2011 jsme se spolužačkou sbalili kufry a s pomocí Student Agency odjeli do UK. Tam najednou přišlo zjištění, že si neumím anglicky ani koupit lístek na metro. Postupně, při obíhání hospod, restaurací, kaváren atd. se to zlepšilo a dostali jsme se do toho. Moje nejblbější jazykové nedorozumění se dají seřadit od 1. k 3. místu.
3. místo - žádala jsem někoho aby mi podal plastového policajta... místo kelímku
2. místo - dva kluci se bavili něco o 5. patře a že je tam terasa. A moje otázka s vykulenýma očima byla: What? Terorists?
1. místo - (byla jsem trochu připitá) jakýsi černoch na mě začal mluvit, vysvětluju mu, že neslyším přes tu hudbu a na otázku - Do you have fun? odpovídám: yes.....po chvíli mi to zopakoval a najednou jsem zjistila, že to nebylo Do you have fun....ale Do you want to fu*k. Tak jsem zakřičela NO! A zdrhla pryč.


Moc jsem toho neprojela, já vím. Ale nepočítám do toho dovolené v Itálii, Francii, na Slovensku atd. Už od malička toužím po USA a letos v létě, jsem se rozhodla zkusit to cestou přes au-pair. Doufám, že se to povede a že ta moje Angličtina bude stačit. Díky moc za přečtení zatim baj baj.










čtvrtek 22. prosince 2011

Před začátkem

Ahooj, :-) už dávno jsem rozhodnutá, že po maturitě poplavu letadlem za oceán (však je to jenom na druhé straně světa). Nechtěla jsem tento blog zakládat moc brzo, ale nějak to nemůžu vydržet :D. Nejradši bych hned teď oběhala všechny úřady a lidi a vyplnila všechny papíry a natočila ne video, ale seriál... jen je tu malý detail. Je mi teprve 18, mám před maturitou a za volantem nejsem člověk, ale zbraň hromadného ničení s očima, nohama a rukama.
  I když se nemůžu ještě naplno vrhnout na přihlášku a všechno to honění kolem, napsala jsem aspoň do SA, že teda ahoj, tady su a mám zájem o hlídání malých amerických dětiček.


V září dostala jedna autoškola moji přihlášku a to auto, ve kterém jezdím mě nemá rádo a já jeho taky ne. Pánovi, co sedí vedle mě mívám chuť...omlátit hlavu o palubní desku, (je na mě zlý a křičí) ale podle něj je mi všechno jedno a jsem prý hrozný flegmatik. Kdyby pán tušil... Přesto se dokázu ovládat, což mě těší :). 


Jinak teda - jak jsem říkala - mám před maturitou... na střední veřejnoprávní škole TRIVIS v oboru veřejnoprávní ochrana. Svoji dalekou budoucnost si představuju jako službu pro policii ČR, hlavně kdyby se mi povedlo dostat na kriminálku, to by bylo nejlepší :D


Nedávno se mi stalo, že jsem o svém výjezdu kousek za Evropu začala pochybovat a dostávala zase názor, že nejdřív vysoká. Kdybych zase začala takto přemýšlet, kopnite mě. Na VŠ chci, ale až později.
Jo a taky jsem si vyřídila nový pas, sežral mi 600 CZK... ale po novém roce to prý má být ještě dražší.


Pro dnešek to je vše, doufám, že vás tu nebudu nudit (to velmi doufám) veselé Vánoce, šťastný Nový rok, bez kocoviny a tak a PS: seriál The Big Bang Theory je genialni :D